Bellevue

Těkavý stín je život, špatný herec, jenž chvíli svou, div prkna nezboří a pak už – kde nic, tu nic. Je to příběh vypravovaný blbcem. Hrůzostrašný, leč nesmyslný veskrz. Je to průšvih, když člověk najednou zjistí, že všechno, co dělá, dělá špatně a nic není tak, jak by mělo. Plzeň nebo Benátky, hraj jak chceš, nic se nezmění. Člověk nemá chtít, nač nestačí. Rudolf Hrušínský i Blanka Bohdanová vytvářejí portréty dvou životních ztroskotanců, kteří marně touží po svobodě a uznání, přirozeným, takřka nenuceným způsobem, že je nelze nevnímat současně a naléhavě zároveň. V předvečer přišedší normalizace jeden z posledních filmů, jehož explikovaná deziluze výborně koresponduje pravděpodobně také s tehdejší atmosférou ve společnosti. Přece jenom je to mizernej jízdní řád. (05.03.2018)

Film o neúspěšném herci, který si stále namlouvá, že vina není na jeho straně. Jeho trpělivá, ale už otrávená manželka musí vše poslouchat, a už ji nebaví ani odpovídat. Našla si nového přítele a má s ním odjet do Itálie. Vlak jí jede hned po posledním představení v divadle, kde s manželem působí. Shodou okolností dostane i její manžel v tomto představení záskok za jiného herce. Výsledkem je ovšem fiasko. Jak v divadle, tak v životě. (04.06.2020)

Průměrný člověk a herec čekající věčně na svou příležitost, poslední den jeho manželství v předvečer manželčina odchodu. Společné divadelní představení. Těžce depresivní prázdnota, Hrušínského monolog k manželce. Divák má chuť Hrušínskému rozrazit hlavu, jen aby přestal chrlit ty nesmysly. Pak mu ho ale přijde líto, nakonec zjistí, že trosky jsou vlastně všichni. Perfektní výkony našich nejlepších klasiků. Bůh ví, jací budeme za deset dvacet let. Veselé to asi moc nebude. Alespoň na koukání teda ne...80% (15.04.2012)

Co ? Co zase mlčíš ? - Těmito dvěma otázkami stále bombarduje Hrušínský svou manželku. Dvojice, která si nemá již co říci a tráví spolu svůj poslední den. Ona jede do zahraničí za někým, koho vlastně vůbec nemiluje, ale je důvodem proč odejít. Hrušínský hraje špatného herce, který je tak zaslepen svým egem a sobectvím, že nevidí svou neschopnost. Manželka s ním zůstává nakonec jen díky strachu z nových věcí a je na ní vidět, že nakonec lituje, že se rozhodla právě tak, jak se rozhodla. On si to stejně neuvědomuje a v létě zase bude psát na nějaké angažmá :-) Pravdivá ukázka našeho každodenního života, který nás sice nudí, ale zároveň je to jistota ! (16.01.2009)

Hrušínský ve fenomenální roli mizerného herce neschopného sebereflexe. Tendence konce padesátých let, která zobrazovala hrdiny se zpackaným životem, žijící v iluzi, která se z diváckého/čtenářského pohledu jevila jako deziluzivní a která vyvrcholila v letech sedmdesátých (v literatuře třeba Páralovou černou pentalogií), se tu projevuje naplno. Ve Fryově archetypální typologii mluvíme o nižším mimetickém módu, tedy o hrdinovi, který se čtenáři představuje jako bytost, které se nechceme přiblížit, na jehož utrpení se díváme se směsicí soucitu a odporu. Přesně tím je Hrušínského hrdina, který nebojuje s utíkajícím časem (znázorněném v první třetině pregnantně - tikajícími hodinami), ale který si nalhává, že má všechno ještě před sebou a ztrácí tak i to poslední pouto s realitou a s vůlí něco změnit. Nezapomenutelný koncert. (10.01.2011)