Mistři

V plodné době posledních let, kdy česká produkce tlačí na plátna jednu pseudo-dramatickou průměrnost za druhou, jsou Mistři tak trochu pomyslným zrnem mezi plevami. Od samotného průměru je odráží Najbrtova přesná režie a především herecký kolektiv, kterému náramně vévodí Jiří Ornest. Jeho role velice autenticky vystihuje náturu typického člověka žijícího v České republice - bohužel… (15.12.2008)

Taková pointa! Tak skvělý námět! A takhle zmrvený film... :-( . . . Připadá mi to už jako nějaké prokletí současného českého filmu, kemouši s kemoši otočí spousu (cizích!) peněz (se státní podporou, samozřejmě!) za velké filmové NIC, pak se poplácají po ramenou, protože tohle hnízdo je malý a všichni všechny znaj, že... Tak rád bych se s tímhle námětem podíval na dobrý film. Tenhle film to ale není. Tak rád bych dal tři čtyři hvězdičky. Tomuhle filmu ale ne. Ten film jako takový asi nestojí ani za ty dvě, ale tak snad za ten námět... Ale především za dobrou Kláru Melíškovou. Její ztvárnění postavy nešťastné Zdeny bylo takové malé hození >perly sviním< a je příznačné, že ač získala cenu Českého Lva za vedlejší roli (viz.Houdini), tak tu mezi těmi ve svých rolích topornými zoufalci není vůbec uvedená. Typické. Jako celý tenhle nemistrovský kus... Generálním partnerem tohohle filmařského výdrbu je jakási firma Chance. Asi zalepila spoustu peněz, ale tahle šance zůstala krutě promarněná...- - - P.S. Co je další věcí, je opravdu mizerná technická úroveň dvd! A prachy se točí... - - - P.P.S. Co ale nechápu vůbec, je množství vysokých čtyř a pětihvězdičkových hodnocení. To je opět nějaká marketingová hra? Žeby i pro tyto účely bylo takové množství >mrtvých duší< registrovaných v ČSFD? - - - P.P.P.S. Jak tak koukám - srpen 2006, Klára Melíšková přibyla do databáze. Ejhle!... :-)) (12.03.2006)

Natočit film o partě Čecháčků z Horní dolní, jejíž jedinou jiskrou v jejich zoufalých životech je společné sledování mistroství světa v hokeji v zatuchlé hospodě zadluženého majitele je vlastně docela dobrý nápad. Původně mě dokonce napadlo že by se z toho mohlo vyvrbit něco jako Homolkovi nebo Hoří má panenko ze současné doby. Nic takového se nekonalo, ale pan Najbrt se svými kumpány asi nedokáže nechat člověka úplně chladným.  Už jeho prvotina má občas svou velmi osobitou poetiku, humor a údernost. Některé dialogy a scény jsou skutečně velmi vtipné (i když by se víc hodil výraz tragikomické.) A Jan Budař zahrál svou roli skutečně dokonale, to je bez komentáře, jaký to je borec.   Přes pár hlušších až nevkusných momentů se tak bez problému přenesu. Však taky nejsem úplný Mistr, ale zažil jsem s nimi pěkný páteční večer. (11.01.2020)

Marek Najbrt je jako zjevení mezi českými filmovými režiséry. Jeho prvotina Mistři rozhodně nezapadá do současné české filmové produkce a to je jedině dobře. Mistři je filmem hlavně o Češích, o jejich povahách a to vše je zamotané do perfektního jízlivého černého humoru. Skupinka lidí na vesnici jak z konce světa se scházejí v polorozpadlé hospodě zadluženého majitele Karla (Leoš Noha) a sledují právě probíhající mistrovství světa v ledním hokeji. A každá postava je fakt unikát! Nejvíc asi Jan Budař jako magor Bohouš, co chlastá ředidlo nebo benzin a v deliriu má pak vize, jak dopadne výsledek každého nadcházejícího utkání. A doma poslouchá Krabathor a desku Only our death is welcome a ještě Titanic. Nebo Josef (Martin Polášek), který nesnáší, když se mu nadává do cikánů, zejména nadávky od invalidy Jardy (Cyril Drozda). Prostě prdel! A co hodně filmu dodává jinší rozměr, to je hudba Petra Marka z Midi Lidi. Hodně nedoceněný snímek a tak pálím za 5!! (10.12.2017)

Český film v posledních letech proplouvá zajímavou, netradiční a originální vlnou. Stejně tak jako Divoké včely, Nuda v Brně či třeba Návrat Idiota jsou Mistři přesným příkladem tohoto filmového trendu. Absurdní životní situace několika hrdinů, podané s vtipným gestem a střízlivým nadhledem, absurdní životní situace, ze kterých v závěru (při správném podání) každého alespoň trošku zamrazí. Možná až příliš nezkreslený materiál života, jenž se však často pohybuje po velmi tenkém ledě - tento typ filmů je festivalově velmi vděčným ukazatelem skrytého národního postoje, ale divácky je prakticky nemožné čekat extrémní úspěchy. Respektive - mě se film líbil (i když jsem čekal trochu víc...), ale kdybych na něj vytáhl třeba svého otce, myslím, že by ho nikdo v kině dalších pěkných pár let nepotkal... (29.03.2004)