Milenci a vrazi

Když slyším jméno Vladimír Páral, s jistotou očekávám, že v jeho příbězích bude hrát významnou roli obscénnost. Nevím, jakou skutečnou roli v jeho životě a myšlení hraje téma sexuálních deviací. Za bolševika to mělo kouzlo zakázaného a dodávalo na popularitě a zdání nezávislosti a provokativnosti jeho tvorbě. Podezřívám ho ale, že šlo o kalkul průměrného spisovatele - vynášelo to peníze a uznání, aniž to bylo doopravdy nebezpečné. --- Příběh rovněž v žádném ohledu nekritizuje bolševismus, mohl se stejně - s nepatrnými úpravami kulis - odehrát i jindy a jinde. Materiální, morální a citová nouze se drží pospolu vcelku za všech režimů. --- Úplně mizerný Páral není, ale jeho umění se mi nezdá příliš pronikavé ani poctivé. Podle toho dopadá i film. (17.08.2010)

Komedie? Romantický film? (to se někdo zase sekl :-)) Je to drama a to ne moc vybíravé. Ikdyž se odehrává po většinu času za komunismu, je opravdu NADČASOVÉ. Ostatně, jak zde psal SpeedyL, že postupně začíná spát každý s každým; to je přece tak už i v dnešní době (akorát se TROCHU víc hledí na peníze ;-)). Ty postavy nebyly zas až tak špatně vykreslené, tedy až na hodně "nedokresleného" Ondřeje Vetchého a jeho část příběhu (ať už se to týká vztahu k doktorce, nebo také toho divného hrůzu nahánějícího dědka, jehož roli jsem opravdu nepochopil :-)). Co mě však docela naštvalo, že se ještě natáčely osudy hrdinů po těch více letech (nevím přesně kolika); sice jsem pochopil, že to myslí Polesný jako nástup generace za generaci, které je vlastně stejná, ale prostě mi to přišlo zbytečné a hlavně ten konec byl dost nudný (ty hodniny nebyly tak moc hezké, nato, že jsem po nich tak často koukal :-)). Hodnocení je mezi 3/4*, ale teď to vidím pouze na průměr. (12.07.2008)

Marně přemýšlím, proč jsou Páralovy romány pro české filmaře tak velkým oříškem. Vždyť z toho všeho snažení nakonec skoro pokaždé vznikne nějaký paskvil. Ani Milenci a vrazi nedopadli o mnoho lépe. Tím zkarikováním postav se jakoby vytrácí závažnost námětu. Navíc se mi zdá, že Viktor Polesný vůbec nejde do hloubky problému a jen bezradně přešlapuje na povrchu. Což dokazuje i závěrečné nesmyslné nahlédnutí do roku 1989 s úděsně namaskovaným Jakubem Prachařem. Abych nebyla přehnaně kritická, tak alespoň po herecké stránce si diváci přijdou na své. Především Zlata Adamovská, Petra Špalková, Marek Taclík, Ondřej Vetchý a Jiří Langmajer se se svými rolemi popasovali výborně. (45%) (22.01.2021)

Nejvíc mě zarazila nevyrovnanost hereckých výkonů, kterou bych u tak provařených herců nečekal. Příjemně překvapili Zlata Adamovská a Marek Taclík, na druhé straně zklamali hlavně totálně nevěrohodní a nechtěně směšní Ondřej Vetchý a Veronika Žilková, kteří jakoby zabloudili z úplně jiného filmu (dokonce možná ze dvou různých filmů). (23.01.2005)

Kniha kdysi dávno přečtená neměla chybu a dodnes si pamatuji tu zvláštní pachuť z čteného a smutek z osudů lidí v ní. Film, pravda, nějaké ty filmařské nedostatky má, ale mám za to, že náladu knihy docela slušně vystihl. Tu příšernou dobu, kdy lidi o něčem snili, drali se za tím přes lži, podrazy, osobní ztráty a oběti, aby pak zjistili, že se stali něčím, čím pohrdali. (11.05.2005)