Milenci a vrazi

Téměř všechny adaptace Párala případného čtenáře odradí. Ani nevím, proč dávám hvězdičku. Pokud jsou jeho knihy vyjádřením odcizení člověka v moderní společnosti, vyobrazením povrchnosti vztahů a marnosti snahy, pak je tenhle film přesný. Je odcizený, povrchní a marný. Náčrtek - tak by se to dalo charakterizovat jedním slovem. Živočišný sex v podání Kristiny Kloubkové na straně jedné, pomatené hlubokomyslné řeči Ondřeje Vetchého na straně druhé, ale ani jeden z těchto pólů nemá oporu v režii, scénáři, hercích, ničem. Už vím. Jednu hvězdičku dávám za Petru Špalkovou. KURVY!!! (22.11.2005)

Hodně zvláštní český film, který ve mně zanechal dost rozporuplné pocity. Knihu jsem nikdy nečetl, scénář byl sice do jisté míry zajímavý, ovšem jeho zpracování se mi zrovna dvakrát nelíbilo. Především pak charakteristika jednotlivých postav, kdy mi téměř všechny byly úplně u prdele. Tedy až na Kristinu Kloubkovou. Ta byla opravdu rajcovní a Románek (Prachař) si tak užil alespoň trochu, protože jeho postava byla opravdu dementní. Langmajer má pravdu v tom, že pro něj je nejpohodlnější kostým (trenky) a tak mu jeho role zase sedla. Teda co se dovádění s ženskýma týče. Jeho výkon, stejně jako Vetchého všechno zachraňoval. Po posunutí v čase se z toho stala už jen „vyvařená“ fraška. (11.10.2015)

Tak opět, bohužel nebo možná spíše bohudík jsem nečetla předlohu, která by asi byla o dost lepší. Tohle se mi nelíbilo. Výběr herců? Oni jako jinak nejsou špatní, ale tak nějak dohromady mi to vůbec nesedělo. Děj? Takové o ničem. Film, který prostě znova rozhodně vidět nechci a pochybuju, že si na něj za pár měsíců vůbec vzpomenu... (26.06.2013)

Pokud se opravdu nevyžíváte v depresivním Páralovi, tak vám tento "film" velmi nedoporučuji. Viktor Polesný sice není tak špatný televizní režisér, ale při svém kino-debutu naprosto selhal. Milenci a vrazi mají špatnou dramaturgii i střih (lehce to pozná i naprostý laik) a úděsné herecké výkony (pohled Ondry Vetchýho "jsem tak smutný, proč je svět tak zlej" dobře známe už z Tmavomodrého světa) a hlavně nemají to nejdůležitější - dobrý námět a filmařské srdce. To se pak člověku chce brečet nad tím, proč se u nás točí takovéhle filmy a děti v Africe hladovějí :) (09.12.2004)

Jedno město. Jedna továrna. Jeden starý dům. Skupina zcela nesourodých obyvatel - plejboj, inženýr, ředitel továrny s manželkou a dospivajícím synem, potrhlá dvojice, mladá slečna a další, ti všichni spolu musí v domě spolu nějak koexistovat. Ale mezi jakoukoliv skupinou lidí vznikají a zanikají vztahy, což s sebou nese jak radosti, tak i strasti. Ale občas holt někdo vše neunese, a pak na sebe neštěstí nedá dlouho čekat ... Když jsem viděl film poprvé, byl jsem rozhodnut mu dát odpad - nezaujalo mne na něm vůbec nic. Teďka jsem si ho zopákl, a přece jen bych nějaká pozitiva našel (není jich moc, ale přece jen). Za prvé - prostředí - skvěle vykreslené prostředí konce osmdesátých let dvacátého století, se vším co k tomu patří. Za druhé - naprosto dokonalá rodina Tušilova - přesně typ malého čecháčka, který hledá co by kde nahlásil, a pokradmu po stěně se vyšplhá až nahoru. Za třetí - posledních deset minut filmu - vše je jak začarovaný kruh. Po pár letech se historie opakuje - v jiném obsazení, ale stále znovu. Ale nic z toho nevytáhne film z těžkého podprůměru .. (27.08.2009)