Milán, kalibr 9

Tento film byl skutečně strhující a je jasné, že v tomto žánru hraje tento snímek jednoznačně prim. Bezchybný výkon podal Gastone Moschin, který své veškeré emoce vyjadřoval jen očima, zatímco jeho tvář zůstavala stále kamenná. Partnerem mu byl krutý a užvaněný Mario Adorf. A mezi tím vším visící stín ukradených tří set tisíc dolarů. Dokonalá drsárna. (30.10.2011)

V 70-tych rokoch sa v talianskej kinematografii objavilo množstvo drsných gangsteriek, z veľkej časti korešpondovali z vtedajším nárastom násilia v spoločnosti. Fernando Di Leo sa taktiež vybral touto cestou a urobil svoju prácu veľmi dobre. Tento príbeh z milánskeho podsvetia je prvou zastávkou trilógie. Rozohráva partiu, kde je prepustený zlodej Ugo ( Gastone Moschin ) terorizovaný gaunermi, ktorí ho obviňujú, že im ukradol 300 tisíc dolárov. Polícia je spočiatku vykreslená ako orgán štatistov, ktorých témou je medzi sebou hľadať sociálne príčiny devastujúcej sa spoločnosti. Záver ani pointu pochopiteľne nebudem prezrádzať. Vyzdvihnúť treba Maria Adorfa v úlohe krutého násilníka Rocca, ktorého sledovať bolo zážitkom a napokon aj dynamickú hudbu Luisa Bacalova. (02.09.2011)

Italská kinematografie na přelomu šedesátých sedmdesátých let vyprodukovala celou řadu filmů z žánrů spaghetti westernů a historických příběhů s přívěškem romantiky, ale také mimo jiné i dost dobrých snímků s kriminální tematikou. A byť se trochu sobě podobají logikou zápletky jako vejce vejci, tak jsou jednoduše zábavné. A není na tom ostatně nic divného, jinak řečeno, stejné rozdané karty a vždy nové napětí, prostě to Italové uměli navodit. A nejinak je to u tohoto filmu, kromě řemeslné podívané i přes výhrady k drsnějším scénám filmu nejde o nic jiného, než o nenáročnou oddechovou zábavu. A to, že přívrženci tohoto žánru budou určitě spokojení, je víc než jisté. (27.11.2011)

Nebýt Gastona Moschina a jeho buldočího charismatu, bylo by Milano calibro 9 jen slušnou žánrovkou s několika méně či více výraznými nepodařenostmi. Za tu největší se dají považovat nezvládnuté a naivní akční pasáže. Zejména finální vybíjená, která mohla být ozdobou celého filmu, v pohodě snese srovnání s Čtyřmi vraždami pana Lipského, chyběl jen Josef Kemr a jeho "fuby". V italském filmu té doby obvyklé sociálně kritické etudy, zde v podobě rozmíšek mezi natvrdlým policejním komisařem a jeho uvědomělým podřízeným, pak působí nepatřičně a až lehce otravně. A ani cholerická Adorfova postava, gangster Rocco, svým až příliš afektovaným projevem na zážitku zpočátku nepřidá, o tom ale až za chvíli. Když to po sobě teď čtu, tak to skoro vypadá, že chci Di Leovo poliziotteschi jen trhat a ztrhat,. Není tomu tak. Přes veškerá zmíněná negativa si tahle jízda milánským podsvětím ode mě vyslouží jasné čtyři hvězdy. Dvě za Gastona, protože jeho výkon byl naprosto parádní, gangstera Piazzu jsem mu žral i s navijákem a užijete si ho víc než dost. A dvě za vynikající konec, kde i otravný Rocco získá kurevsky uvěřitelnou lidskou tvář. Jo, doporučuju! (22.12.2016)

Samotný úvod by byl za plný počet, ale celý film bohužel nemohl plynout ve stejném tempu. Brzdily to hlavně scény na policejní stanici s "kovboji" Frankem Wolffem a Luigim Pistillim, které se snaží dostat do filmu i nějakou myšlenku, bohužel se to nedaří, takže děj osciluje mezi akční mafiánskou jízdou, vzpomínkami starých mafiánů na doby, kdy ještě mafie byla silná a gangsteři se mezi sebou uznávali, a levicovou agitkou o bohatých, kteří nutí chudáky krást. Naštěstí převažuje ta akční jízda. Jinak film táhne především Gastone Moschin v hlavní roli, to je správnej ksicht na grázla, Lionel Stander je taky dobrý v roli šéfa bandy Američana, a Philippe Leroy jako Moschinův kamarád Chino, Mario Adorf jako agresivní Rocco film hned ze začátku suverénně ovládne, ale postupem času je jeho postava čím dál víc v pozadí, stejně tak sexy Barbara Bouchet je trochu v pozadí, což ale nevadí, aspoň nezdržuje. Jinak skvělá hudba, která vznikla ve spojení klasické hudby Luise Bacalova a hard rocku italské skupiny Osanna. (30.08.2011)