Režie:
Miroslav CikánKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrají:
František Smolík, Nataša Gollová, Svatopluk Beneš, František Kovářík, Gabriel Hart, Jaroslav Marvan, Stanislav Neumann, František Kreuzmann st. (více)Obsahy(1)
Profesor Vlk (F. Smolík) vyučuje na pražské obchodní akademii podle učebnic, které sám sepsal. Jeho studenti se musejí učit poučky slovo od slova. Avšak tři z nich – Karel Toman (R. Hrušínský), Vašek Pelíšek (J. Kemr) a Ivan Javorský (V. Salač) nastoupí o prázdninách na praxi u podnikatele Josefa Vichra (F. Kreuzmann) a s hrůzou zjistí, že jejich nabiflované znalosti jsou v reálném životě k ničemu. Vědí sice, k čemu slouží který formulář, ale nedovedou ho kloudně vyplnit, stejně jako nedovedou napsat obchodní dopis. Když se Karel odváží říct to později ve škole profesorovi do očí, vznikne problém. Vlk totiž nehodlá na „osvědčených“ metodách výuky nic měnit, a naopak podá návrh na Karlovo vyloučení z akademie. Osud odvážného studenta je tak v rukou profesorského sboru, který má o všem hlasovat, především však v rukou profesora Vlka… (Česká televize)
(více)Recenze (73)
"Oni umí všechno částečně, ale pořádně nic"... Tato prvorepubliková komedie ze školního prostředí mě zaujala hlavně tím, že zpracovává bohužel stále poměrně živé téma kontrastu mezi teoretickou průpravou ve škole a praxí v zaměstnání. František Smolík coby profesor Vlk alias Bivoje je vskutku nerudný člověk s nemožnými způsoby výuky. Změna, která se s ním stane ze dne na den, není sice podána úplně věrohodně, ale to lze u žánru filmové komedie do značné míry tolerovat. Z dalších rolí mě mj. zaujal František Kolařík coby roztržitý profesor. ()
Mám takový dojem, že ten propastný rozdíl mezi školní teorií a pracovní praxí se nezměnil dodnes. Ale to už je na jiné povídání. Film je to poměrně solidní, ovšem na skvělá dílka typu "Škola, základ života" a "Cesta do hlubin študákovy duše" to nemá ani v nejmenším. A hvězdičku nepřidám ani kvůli tomu (či přesto), že jsem rovněž absolventem obchodní akademie. ()
Čekala jsem něco na způsob Cesty do hlubin študákovy duše, ale film mě nemile překvapil. Téma, že uřitelé jsou hrozní a nejlepší - pokud možno jedíný způsob vzdělání je praxe. V kontextu tehdejšího (budoucího) zavírání vysokých škol, je tahle myšlenka trochu pobuřující. Pokud film viděl Goebbels, určitě jásal. ()
Staré spôsoby učenia verzus nové spôsoby „škola hrou“. O reformu školstva sa v škole snažia už od roku 1939 podnes a zdá sa, že ešte aspoň ďalších 80 rokov to bude trvať. Medzitým všetko zostarne, ale to nevadí, začne sa odznova. V tomto film sú snahy o reformu sympatické, detské postavy hrajú naozaj deti a nie herci stredného veku, ako bolo zvykom v iných filmoch. –––– Prosím, tatínek říkal, že je to hloupost takto se to učit. ()
Je šokující, že problémy s učiteli-neučiteli a nepoužitelností do hlav vtloukaného učiva v praxi byly takto pranýřovány už před druhou světovou válkou, a že se toho za uplynulého tři čtvrtě století ve vzdělávacím procesu příliš nezměnilo:) Jde o takovou slušně obsazenou, zručně natočenou a bez zádrhelů plynoucí komedii, jejíž závěr vás může jedině překvapit. 70% ()
Galerie (6)
Zajímavosti (3)
- Svatopluk Beneš, ktorý stvárnil jedného z profesorov, bol od svojich žiakov Rudolfa Hrušinského (Karel Toman) a Josefa Kemra (Václav Pelísek) v skutočnosti starší len o dva resp. štyri roky. (Raccoon.city)
- Natáčeno v Telči. [Zdroj: Filmovamista.cz] (M.B)
- Žáci jsou nazývání profesorským sborem slovem „menažerie“. Menažerie je označení pro zvěřinec. (sator)
Reklama