Příběhy včelích medvídků

Večerníček, který doznívá v uších po celý život. Či snad chcete tvrdit, že ♫ Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Bílá vrána, bílá noc, bílé není nikdy moc. "Čmeláci vy jste snad šílení, okamžitě nechte bílení." ♫ či ♫ Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni. Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé, do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti. ♫ si tu a tam nezabroukáte i v dospěláckých letech? No tak vidíte... Á jé-é-ště jé-é-dnů ♫ Přátelé, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam, dávno už měl být. Ne, ne, ne, nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím. Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění. ♫ (18.10.2007)

Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni. Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé. Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti. /// Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být. Né, né, né, nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím. Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění. (11.01.2008)

K Příběhům včelích medvídků bych mohl okopírovat komentář od Broučků. Ač jsou vlastně tvůrci komplet jiní (předloha, režie, hudba i vypravěči), měli pro mě Medvídci podobné vyznění. Jako malého mě dokázali uhranou atmosférou a já se rád ponořil do jejich světa. Jako dospělý dokáži ocenit skvěle fungující celek a výborné jednotlivé složky. Navíc jsou srozumitelní i dnešní generaci děti, těm mým se to také moc líbí. Solidní čtyři hvězdy jsou rozhodně na místě. (05.05.2024)

Rozhodně jeden z nejpovedenějších českých večerníčků. Loutkám, nechybí styl a fazóna. Především Pučmeloudovi. Procítěné vyprávění v podání Josefa Dvořáka, Aťky Janouškové a Pavla Zedníčka. Nezapomenutelné Svěrákovy písničky s pěknými slovními hříčkami. Ne ne ne nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím..Ústřední melodie a její text zde: Tam kde v noci jasně svítí světlušky, tam kde za srdce tě berou berušky. Tam kde vesele si žijou čmeláci, tam kde brouk si z brouka dělá legraci. Tam nás dneska večer možná čekají, pojďte po špičkách a potají. (18.02.2007)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)