Příběhy včelích medvídků

Jako dítěti se mi to jen líbilo. jako dospělý se nestačím divit těm dada dialogům, které mohly vzniknout snad jen po celotýdenním tahu. "Ale pozor, ať se neuhodíte do hlavy. - Nám to nevadí, my jsme malincí. - Já to taky neříkám kvůli vám, já to řikám kvůli sobě, protože já se mlátim v jednom kuse." A to nemluvím o písničkách, které jak jednou uslyšíte, už se jich nezbavíte. Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení... Přizpůsobovali jsme si je ke Starcraftu. Spadla bomba do báze... (09.05.2018)

Večerníček ze všech nejlepší... humorné příběhy dvou malých čmeláčků doprovázený skvělou hudbou s vtipnými texty... Stále dokola jsem je sledoval a před spaním si pouštěl jejich příběhy na kazetách. Je to tak jednoduché až je to kouzelné a mohu říct, že se to jen tak neomrzí. *Blep*Blep* -to bych zapomněl, dabing je bezkonkurenční *Blep*. (31.05.2015)

Mile infantilní improvizační paráda Josefa Dvořáka, písně chytlavé nejen pro děti a proslavené obtloustlé strašidlo s kleptomanskými sklony. Nejlepší díly: Zlobivý a Strašidlový. Teď už vím, kde hledal inspiraci Peter Jackson pro Odulu.. „Teď máš štěstí, rozumíš mi, ty tlustá fčelo, že sem právě, že sem po vobědě. Víš? Ale, hele. Počkej, až vyhládnu, to nebude trvat dlouho..“ (08.12.2008)

Rozhodně jeden z nejpovedenějších českých večerníčků. Loutkám, nechybí styl a fazóna. Především Pučmeloudovi. Procítěné vyprávění v podání Josefa Dvořáka, Aťky Janouškové a Pavla Zedníčka. Nezapomenutelné Svěrákovy písničky s pěknými slovními hříčkami. Ne ne ne nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím..Ústřední melodie a její text zde: Tam kde v noci jasně svítí světlušky, tam kde za srdce tě berou berušky. Tam kde vesele si žijou čmeláci, tam kde brouk si z brouka dělá legraci. Tam nás dneska večer možná čekají, pojďte po špičkách a potají. (18.02.2007)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)