I ve smrti sami

Dramatický příběh o malém hrdinství v době války. Kolaborace a udání na denním pořádku, proti kterým slušnost neměla šanci. Na můj vkus a jak známe z historie se mi chování Němců zdálo až moc schovívavé. Říct před důstojníkem SS, že pracuje pro vraha a odpověď na to, že sepíšeme protokol, se mi opravdu zdála úsměvná. Ale jinak vynikající film s výborným hereckým obsazením. (21.12.2017)

Škoda, že Česká televize prakticky rezignovala na adaptace podobně laděných románů a krmí nás jen mizernými původními seriály. Předlohu Hanse Fallady jsem četl, tudíž jsem byl při sledování seriálu mírně handicapován, ale přesto musím uznat, že tvůrcům se podařilo knihu zpracovat víc než obstojně. Měrou vrchovatou k tomu přispělo obsazení, které bylo naprosto špičkové, přičemž bych vypích zejména Jiřího Dvořáka a neskutečně nechutného bastarda v podání Miroslava Táborského. 80% (30.11.2013)

Klein je pro mě poněkud nepochopitelným režisérem. Tam, kde jiní selhávají, je obdivuhodně zručný (komedie), ale v tématu, jež se ho přímo týkalo, selhává. Možná pro něj byl nacismus příliš osobním tématem a nedokázal najít patřičný nadhled. Jinak si neumím vysvětlit, proč z výborného námětu a se skvělými herci vzniklo unylé drama. Výborný je Kleinův dvorní herec Kříž, ale i toho válcuje Dvořák. Není úplně v pořádku, když vedlejší postava vyčnívá nad všemi ostatními, jejich osudy pak zůstávají divákovi ukradené. (12.11.2022)

Příliš rozvláčnělá adaptace kvalitnější knížky (hlavně ve třetí části převládne těžká nuda), za což může odfláknutá režie Dušana Kleina. Průměrný styl zachraňuje zmíněná předloha a někteří vynikající herci, schopní z postav vykřesat život a důvěryhodnost, ať už je to obvykle kvalitní herecká garda. Z celého filmu mě nejvíc dostal tradičně charizmatický Jiří Dvořák - za tohle se dávají ceny. Nepochybuju, že se za něj v civilu jeho tehdejší tchán s tchyní (Munzar a Hlaváčová) určitě nestyděli. (11.10.2012)

„Taková hloupost a platit za ni životem? To nebyla hloupost, aspoň jsem zůstal slušnej. Mohl jste zůstat slušnej i bez těch lístků. Ale to by znamenalo mlčet. Mlčet a souhlasit“ Hodně silný film podle románu Hanse Fallady o lidské statečnosti. Možná to bylo od manželů Guangelových i trošku naivní si myslet, že lidé díky těm jejich lístečkům poznají pravdu. Možná vskutku platí, že „komár nemůže bojovat se slonem“. Přesto ta jejich statečnost je obdivuhodná. V silném kontrastu s onou statečností Falladův námět ukazuje i na ty, kteří jsou jakýmsi lidským dnem společnosti a kteří parazitují a vždy parazitovat budou na jakémkoliv zločineckém režimu. V osobě jednoho ze synů takovéhoto parazita (Vojta Kotek), s jeho nadějným vykročením do života těsně po skončení války, však snímek v samotném závěru přináší i jakési „světlo na konci tunelu“ a to je moc dobře. Tenhle Kleinův trojdílný televizní film ale nemá jen pěkně natočený konec. Režie se zbytečně nevyžívá v zobrazení nelidského násilí a přesto je to vše dostatečně explicitní na to, aby člověku bylo jasno, o jak šílené době film vypráví. Herecky se pak Dušanu Kleinovi podařilo si vybrat ty nejlepší z nejlepší. Možná na první pohled překvapí, že se Jana Hlaváčová ve ztvárněné manželské dvojici nepotkala se svým skutečným manželem Luďkem Munzarem. Alois Švehlík byl však ve své roli dostatečně přesvědčivý. A samotný Munzar se svým minimalistickým herectvím se asi vskutku lépe hodil na roli soudce v penzi. Povedl se i výběr záporných postav, ať už jde o Táborského „šmejda“ Borhausena nebo o Donutilova zbabělce Klugeho. (11.01.2022)