Pád do ticha

(Nehodnotím příběh, ale jeho filmové zpracování!) Po mém nedávném nadšení z filmu Everest jsem si vzpomněl na tenhle svůj dosud nevyřízený rest, tedy: Silný a zajímavý příběh, nádherné a fascinující vysokohorské scenérie... a do toho co chvíli prostřih do studia na "mluvící hlavu", který vždycky spolehlivě zafunguje jako ťafka mezi oči, tedy hodně rušivě (eufemisticky řečeno). To se pak těžko můžete ponořit do napínavého děje a do krásných obrazů, když pořád s hrůzou čekáte kdy vám před oči zase vskočí nějaká mluvící hlava. Věděl jsem, že jde o hraný dokument, ale ne že jde o hraný dokument s neustálým kecáním xichtů ve studiu, navíc škodolibě vyzoomovaných přes celou obrazovku. Na ono kecání by myslím bohatě stačilo jen audio, nebo jen pár minut rozhovoru na konci. A pak ještě navíc zjistím, že ten polámaný nebožák, se kterým jsem celou dobu soucítil, nemá rád Boney M., bastard jeden! A pak člověk nemá být misanthrop. (12.11.2015)

Hranný dokument těžící zejména ze své nepřibarvenosti. Zvukovou stopu tvoří zejména křupání sněhu, funění a okolní vítr. Nejen to je tu prostředkem, díky kterému se divák cítí jako by byl součástí tohoto velkého příběhu. Fascinující není ale pouze onen příběh, svou sílu má celé putování. A i když je zde zprostředkována nadmíru nebezpečná cesta, která se jen díky nezlomné vůli a dávce ohromného štěstí a odhodlání obešla bez největší oběti, snímek nikde nezdvihává ukazováček, nepoučuje ani nevaruje. V podstatě ukazuje, že nebezpečí je přeci jedním z těch prvků, které od podobného dobrodružství jeho účastníci vyžadují. A skoro k takovému dobrodružství diváka láká. (15.09.2013)

Závislost a opojné vzrušení z lezení, což já v tomhle směru nejsem schopná pochopit, spolu s bezstarostným mládím oba kluky motivovala k výstupu na horu v Andách, kterou ještě nikdo nepokořil. A i když se jednalo o hraný dokument, tak to byla stejně nervy drásající podívaná, kde jsem na konci neměla daleko k tomu jít si pro kapesník. Nechápala jsem, co všechno je člověk schopen podstoupit, pokud jde o přežití, to bylo něco neskutečného. Já nejsem žádný skalní horolezecký fanda, ale tenhle film určitě za zhlédnutí stojí. A pokud se jedná o ty nádherné scenérie, to bych už jen opakovala druhé uživatele. (06.06.2013)

Mám rád horolezecké filmy, i když nabízejí v podstatě pořád to samé, ale Pád do ticha je pro mne velkým zklamáním. Nepopírám zajímavý příběh ani obdivuhodnou vůli k přežití (to jsou ty dvě hvězdy), ale způsob zpracování byl tragický. Dokumentární forma vytvořená dokola opakovaným stylem (týpek ve studiu řekne: "Pak mi to podklouzlo" a následně je zobrazen, jak mu to podklouzlo) mě do příběhu nedostala a skutečnost, že jsou od začátku snímku všichni spokojeně živí ve studiu, dávala i retardovanému divákovi nenápadné znamení, jak to asi tenkrát dopadlo. Pro mne je to tedy pouze nuda o dvou naivních manících, kteří nebyli připraveni na to, že by mohli mít problémy při výstupu, který se ještě nikomu nepovedl. (20.04.2011)

Bloody hell... I'm gonna die to Boney M. Úžasný příběh o síle a vytrvalosti člověka v naprosto vyhrocených situacích. S velkolepým soundtrackem a nádherným snímaním mohutnosti a vznešenosti hor. Neřekl bych, že i přes dokumentární zpracování film bude tak napínavý a strhující. Jediná chybka je pár trochu nudnějších pasáží, které se čas od času náhle zjevují a dokážou člověka pěkně otrávit. Jinak ale paráda a skvělá horolezecká příručka. Ale nabránil bych se ani normálnímu filmu, tenhle příběh má vysoký potenciál. (16.09.2011)