Párování

Otevřený, chytrý a hlavně neskutečně vtipný britcom, který v pointách a gradovaných dialozích jen těžko hledá konkurenci. To, co umí Jack Davenport předvést ve svých zapálených monolozích nebo co přinášejí Jeffovy šílené teorie, to se jinde vidět zkrátka nedá. Ale klíčem k tomu, proč jsem se k seriálu vracel k takovým natěšením, je Ben Miles jako Patrick. Jeho natvrdlost, upřímnost a bezelstnost v kombinaci s nepřebernými sexuálními zkušenostmi je pro mě tou nejvděčnější studnicí gagů. Aby bylo Párování zcela nesmrtelný seriál, nesměla by čtvrtá série být (i díky velmi nepříjemné castingové změně) tak hrozně dýchavičná a nevyrovnaná. Přesto - poslední dvě tři minuty si zaslouží obrovskou pochvalu za věrohodnost a působivost. Coupling tedy nezůstává bez chyb, ale vzpomínat na něj nejde jinak než se širokým úsměvem. (16.04.2011)

CHvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem tomuhle seriálu přišel zatraceně na chuť. V jeden den jsem si dal asi 8 dílů a stále jsem neměl dost. Sice je tady hodně znát inspirace ostatními seriály, především famózními Přáteli, jenomže Coupling je místy trochu jiný. A ano, britský. Čili jiný humor a pro mě nová porce zábavy. Jack Davenport ruluje. (27.01.2007)

28/28 V době, kdy se hranice posunuly s Přáteli a Sexem ve městě, si jeli britcomy totéž, ale svou vlastní optikou. Coupling je originální v tom, že skutečně řeší jenom vztahy a vysloveně jenom ironickou cestou. Z definice toho, že hlavní šestice nemusí kolem třicítky řešit kariéru, cílí všechny jejich smysly pouze na sex a párování, hnízdění a plánování toho všeho. Důležitá je řeč těla, čtení mezi řádky a prozkoumávání logiky opačného pohlaví na cestě za stejným cílem. (08.07.2015)

Každé jednotlivé slovo, které ty postavy pronesly, bylo jako deseticentimetrový hřebík zarývající se mi do hlavy pod údery dvoukilového kladiva z kalené oceli. Skoro ani ten první díl jsem nedokázal dojet do konce, aspoň tedy díky za to že na závěr tam jeden docela snesitelný humot přecejen byl. Ale pořád je to hnůj s odpornými charaktery, navíc s výpravou jak z laciné telenovely. 3/10 (03.10.2012)

Britcomy jsou u diváků většinou automaticky brané jako jakési VIP sitcomy, mají auru „lepšího“ humoru, než je prý humor americký. Snad proto je paradoxem, že můj nejoblíbenější britcom je svým humorem považovaný takřka za americký. Steven Moffat ve své komediální vztahovce vytvořil šestici kompletně rozdílných charakterů, která má díky svému věku (cca 30) a vyřešeným profesním životům na mysli především kdy, jak a s kým se dát dohromady/usadit. Ve středu stojí pár těch nejnormálnějších, rozumná Susan a správňák/slaboch Steve, k nim se přidává její nejlepší kamarádka, stárnutím a ulovením chlapa posedlá Sally, jeho nejlepší kamarád, o prsou, nohách a uších ódy píšící Jeff, její bývalý, natvrdlý kanec Patrick, a jeho bývalá, výstřední a umanutá Jane. Ti společně tvoří partu, která je přirozenou živnou půdou pro všeljaké vtípky, které se sice z velké části zakládají na sexu a absurditě, zároveň jsou ale mnohdy lidské a pravdivé, a především až neuvěřitelně vypointované. Mnohými oslavované Black Books se svým diskutabilně nejlépe vypointovaným vtipem (víno) se může jít ve srovnání s Moffatovými libůstkami Couplingu bodnout. Když totiž Jeff dostává klíč od bran ráje, Jane halucinuje z prášků proti bolesti, Sally vyznává lásku tomu pravému, Patrick chytá pavouka, a nebo se odhaluje, jak že to má Susan s Australany a Dickem Darlingtonem či Steve s lesbickou pornografií, je do očí bijící, že Párování stojí minimálně o třídu výš než jakýkoli jiný britcom, co jsem kdy viděl. (25.11.2013)