U pěti veverek

Staromilsky ale velice dojímavý film opět s lidským a vřele cítícím dobrákem v osobě Jindřicha Plachty. Jen si vzpomeňte kolik takových nebo podobných rolích za svou kariéru sehrál... Byli to jeho role, on byl takový, tak je ani nemusel hrát-prostě se v nich cítil jako ryba ve vodě. Jen namátkou Nebe a dudy, Kdybych byl tátou, Cesta do hlubin študákovy duše, Karel a já, Host do domu, Kluci na řece atd..Všechno to byli velice milé postavy, v nichž mohl herec opět dobře uplatnit své dobré nitro. Sice nepatřili k vrcholným Plachtovým hereckým kreacím, ale k těm lepším a významnějším určitě. Snímek je jinak hodně veselý, nepostrádá v sobě vtipnou stránku, trochu bezstarostný a naivní mě připadal v určitém kontextu také, ale zas musím uvážit to v jak pochmurné době vznikl a jak optimistický pohled na lepší zítřky v něm lidé tenkrát museli vidět. Musel to být příjemně chladivý balzám na duši. Ale film sám o sobě nestavěl jen na výborném hereckém potenciálu Jindřicha Plachty, dobrá byla i jeho jedovatá, později zkrocená zlá žena manželka Filoména (Míla Pačová), která sice ve filmu moc nehrála, ale přes tuto její roli si ji divák lehce zapamatuje a lehce se mu vryje do paměti. Možná její nejzávažnější a zároveň i nejtěžší role kdoví? Dále zde byli dva mladí chudí malíři Jan a Jiří (duo Pivec Pešek-dokonce i zpívající), za které pan Houbička dokonce platí i činži, aby měl klid od své manželky! Zkrachovalý vinárník, hostinský Pulec představovaný Jaroslavem Marvanem nebo starý ale taktéž výborný mydlář Antonín Aloyz (Jaroslav Průcha). Film tedy na zajímavosti a pestrosti postav netrpěl, a abych to už nějak zakončil tak jen ještě řeknu že režisér Cikán nemusel chodit jak se říká daleko pro dříví a opravdu vybral a vsadil na skvělé herecké obsazení což dělalo více než jen dobrým filmem i tento snímek.. (08.09.2007)

Jindřich Plachta hrál takového spravedlivého a uznalého člověka, akorát nevím, čím si zasloužil za ženu takovou strašnou fúrii, která si hrála na paničku a vůbec na to neměla. Vždycky, když v nějakém starém filmu filmu vidím Růženu Naskovou, tak mám pocit, že obrazovku zalije sluneční záře. Působí tak laskavě. (17.09.2011)

„Uctivá poklona pane domácí, prosím, račte se posadit.“ - „Děkuji, jenom jestli nevytrhuju…?“ - „Nás už nemůžete vytrhnout, pane…“ Dvojice malířů, kteří nemají dostatek peněz nejen na malířské potřeby, ale také jídlo a hlavně nájem, už mohou spoléhat jen na hodného pana domácího, ale ten to musí zaonačit tak, aby jeho žena nic nepoznala…A fúrie Filoména je až překvapivě zlá, zákeřná a protivná kreatura. Míla Pačová se na ní vyřádila, ovšem její postava nedojde té proměny, kterou by člověk očekával (a je to spíš ke škodě). Naopak Plachtův dobrák se svou typickou aurou nakonec trochu překvapí a film se o něj může (jako již klasicky) opřít. Fajn byli i výše zmínění malíři Peška a Pivce. Tolik k postavám, ale bohužel i obecně ke kladům. Humoru je tu totiž povážlivě málo, jen sem tam nějaký frk, člověk se spíš usmívá, než že by se od srdce opravdu zasmál. Naopak naivity (ano, myslím tím ve srovnání s další dobovou produkcí) tu je na můj vkus až dost. Vidím to na lepší průměr. „Mistře, nemá ta ruka šest prstů?“ - „Puntičkáři!“ (04.08.2019)

Příjemná protektorátní komedie. Ačkoliv její poslání už dávno pominulo, opětovné uvedení jí vůbec neškodí. Plachta sice tentokrát trochu slevil, ale i tak to stojí za to. Film stojí za vidění už kvůli záznamu salonního herectví Míly Pačové (v její jediné hlavní roli). Škoda, že nebyla lepší filmová příležitost. (06.07.2003)

Lehce úsměvný příběh z dob švitořivých hlásků dam a lehkých vtipů a galance ze strany mužů. Ač je zápletka postavená na lidské dobrosrdečnosti a až naivním pohledu na svět, její myšlenka jest pravdivá. Prachy dokážou zamávat s charakterem a na to nemusí člověk koukat v televizi. Jindřich Plachta byl pan herec a přes to, že si vzal postavu takové „megery“ odvedl kus práce. Tohle opravdu není film, co si zapamatujete. Tohle je film, který se lehko konzumuje a se stejnou lehkostí tudíž zapomíná. Proto dávám za 3 hvězdičky, neb komediální potenciál dostal na frak posláním a stavbou celého příběhu. (09.04.2005)