Alucarda, la hija de las tinieblas

Juan López Moctezuma určite zbožňoval Friedkinovho Exorcistu. Zbožňoval natoľko, že sa pustil to tohoto lacnučkého rúhačského rituálu o kláštore s "drastickými prejavmi posadnutia a exorcizmu". Rozprávanie veľmi strohé a priame, bez odbočiek alebo influencií ktoré by zápletku zahustili, ozvláštnili či prichutili, hlavne že nahé ženské lezú z rakiev naplnených krvov. Autenticita na úrovni kčerstvých kusov ovocia v jogurte je predsa len irelevantná, nakoniec nemožno poprieť zvláštu až snovú silnú atmosféru, dominantu tejto strohosti, dobre vystihnuteľnú práve fonetikou anglického slovíčka "weird". K Alucarde sa možno postaviť dvoma cestami, buď kriticky ako k úplne plytkej historke zamieravajúcej sa na (dnes už zastaralé, no pre mňa o to príťažlivejšie) prvoplánové šokovanie diváka, alebo ako k bizarnému objektu zábavy, -úchylky tých istých atribútov- ktorý nemožno brať seriózne. Maškarádová-blasfémia, lacný čierny karneval, kde sa je možné veľmi dobre zabaviť. Úsmevná obskúrnosť. (02.02.2013)

Teda, podle toho krásného plakátu jsem čekal něco přiměřeně dobrého, ale... Alucarda je divný film. Ze začátku je to takové zfetlé, cikáni (a ten jeden co vypadal jak čertík bertík) běhání po lese... Pak příjde nějaký ten Satan, spousta křesťanských kravin a nakonec nějaký ten osobní armageddon, který byl ale udělán fakt dobře. Stejně jako když Justine povstane z krve. Zklamání. I když některé scény byly fajn. Maska kozla byla strašná, působila směšně. A erotika v těchhle starších filmech mi příjde tak nějak neerotická. (06.03.2011)

Obskurní, ano, přesně tohle slovo mě po celou dobu napadalo. Chvíli TV inscenace, chvíli divadelní hra. Scény v levných papundeklových kulisách střídají reálné v lese. Pár scén je oku lahodících - satanský rituál či mše v kostele. Divák se dočká i nahoty a gore, které je však až na postupné useknutí hlavy spíše umírněné. Nejvíce mi vadilo, že snad půl filmu ženské postavy nepříjemně ječí. Horror? Hmmm, ne. Naopak určité scénky, jako třeba bičování, vzbuzují úsměv, co se snadno přehoupne do těžkého záchvatu smíchu. Já se bavil, i když asi jinak, než tvůrci zamýšleli. Naivní ptákovina, nic víc. (14.11.2015)

Satanističtí cikáni, hořící jeptištky, místo řeholního roucha jakési obvazy, papundeklové kulisy, neustálé vřeštění, dementní dialogy a samozřejmě moře umělé krve. V kontextu doby a místa vzniku možná radikálně provokativní, ovšem nyní už notně vyčpělé. Béčko jak vyšité, ale spíše pro zkušeného diváka, zoceléného sledováním filmů Jodorowského a Arrabala. (11.12.2012)

Více než slušný mexický kousek o mladých dívkách v klášteře, které posedl ďábel... První hodinu sledujeme, jak byly dívky ovládnuty ďáblem, jejich odhalení kláštěrními sestrami a pokus o exorcismus, které tak trochu zhatí doktor, muž rozumu... Do téhle chvíle jsem se i částečně nudil, ale posledních patnáct minut filmu mi to bohatě vynahradilo... Řádění Justiny a Alucardy (tak se ty dvě posedlé dívky jmenují) je naprosto parádní... No a protože se film nebojí krve ani nahoty, dávám jednoznačně za čtyři a tenhle kousek hororovým fandům (zejména těm, co rádi nunsploitation) doporučuji... (29.01.2011)