Jeanne Poisson, markýza de Pompadour

2/2 Romantizující životopis markýzy de Pompadour (1721–1764). Není to žádná pecka, ale pro připomenutí a základní orientaci bohatě postačuje. V užití reálů mají Frantíci vždycky výhodu u vlastních látek, to je samozřejmé. Hlavní problém tu představuje obsazení padesátnice Charlotte de Turckheim, která měla být jako Marie Leszczyńská jen o sedm let starší, než Ludvík XV., tady ale vypadala jako jeho matka. Naopak za zásadní klad považuju opětovné užití hudby z pompadourovské operety Leo Falla z roku 1922, která provází markýziny životopisy už celé století. Stejně tak tu bylo alespoň ve fragmentech zachyceno markýzino mecenášství, přátelství s encyklopedisty a její vlastní herecké ambice (v královském divadélku pro 14 lidí ve Versailles v letech 1747–1750). (23.09.2023)

Četl jsem několik životopisů markýzy de Pompadour i jiných osobností té doby, takže mám určitou představu, kterou tenhle film poměrně dobře naplnil. Musím ale dodat, že u většiny historických filmů posledních let postrádám napětí, spád, gradaci (které mi naopak přinášelo čtení knih). V každém případě ale jde o realistické ztvárnění nelehkého postavení královy milenky, která zdaleka nebyla tak všemocnou, jak se to většinou prezentuje (v tomto směru mě celkem vytáčí rádobyseriózní časopisy jako Epocha, History a podobně). Dalším plusem filmu je výborné herecké obsazení, zvláště charismatický Vincent Perez v roli Ludvíka XV. naprosto seděl. A i když mezi ním a Charlottou de Turckheim je stejný věkový rozdíl jako byl mezi králem a královnou Marií Leszczyńskou, ve filmu vypadají spíš jako matka se synem, čímž tvůrci lehce sympaticky zdůraznili argumentaci, proč král musel bejt kurevník. Ovšem kdysi populárního šviháka Venantina Venantiniho v roli cholerického krejčího jsem si uvědomil až dodatečně po nastudování informací k filmu. Kostýmy, výprava, všechno dobrý, k úplnému sednutí na zadek však přesto něco chybí. (02.09.2010)

Solidní profesionální práce, která neohromí, ale také nepřivede k zuřivosti. Tolik vytýkaná popisnost je v tomto případě na místě; co o té dámě vlastně víme? Že uměla více než být královskou milenkou; že některé její vlastnosti byly sporné; vynikat měla i duchem. To všechno ve filmu je, i když v druhé části režie i scénář poněkud ztrácejí dech. Budeme-li tuto životopisnou televizní kreaci srovnávat s tím, čím jsme dnes na obrazovkách den co den doslova bičováni, poctivé, divácky vděčné řemeslo tohoto dílka vynikne ještě více. (22.01.2013)

Příběh, který je příjemný nejen vizuálně, ale i hudebně. U tohoto filmu se zabývat otázkou, zda všechno vylíčené historicky souhlasí, mi přijde zbytečné. Podle mého názoru je podstatné, že díky filmu dnes vím, že to byla nevšední žena, která se vymykala společenským stereotypům bez možnosti uplatnění vlastních snů. (10.09.2010)

Hodně příjemná záležitost. Na TV film se jedná o dílo se solidní výpravou. Člověk nemusí být nutně králem prostopášníkem aby se zamiloval do krásné Hélene de Fougerolles - Jeanne Poisson. Ludvík XV. byl skvěle ztvárněn Vincentem Perezem. Role mu perfektně sedla. Markýza de Pompadour je film o ženě, která jeden čas zásadně ovládala prostřednictvím krále vnitropolitické i ekonomické dějiny Francie, podporovala umění a vzdělanost (vydání Encyklopedie). Král některé její záliby (zejména tu poslední) nelibě nesl. - Snímek se drží historické linie, nikde neuhýbá, Robin Davis si nic nepřikrášluje. Interiéry, exteriéry, kostýmy vše krásně koresponduje se začátkem a s první polovinou osmnáctého století. Ať si to tu haní kdo chce, já film považuji za povedený a nenudil jsem se ani minutu. Kdo chce akci a napětí ať si pustí všechny díly Angeliky .-)! * * * * (15.02.2012)