Jeanne Poisson, markýza de Pompadour

Četl jsem několik životopisů markýzy de Pompadour i jiných osobností té doby, takže mám určitou představu, kterou tenhle film poměrně dobře naplnil. Musím ale dodat, že u většiny historických filmů posledních let postrádám napětí, spád, gradaci (které mi naopak přinášelo čtení knih). V každém případě ale jde o realistické ztvárnění nelehkého postavení královy milenky, která zdaleka nebyla tak všemocnou, jak se to většinou prezentuje (v tomto směru mě celkem vytáčí rádobyseriózní časopisy jako Epocha, History a podobně). Dalším plusem filmu je výborné herecké obsazení, zvláště charismatický Vincent Perez v roli Ludvíka XV. naprosto seděl. A i když mezi ním a Charlottou de Turckheim je stejný věkový rozdíl jako byl mezi králem a královnou Marií Leszczyńskou, ve filmu vypadají spíš jako matka se synem, čímž tvůrci lehce sympaticky zdůraznili argumentaci, proč král musel bejt kurevník. Ovšem kdysi populárního šviháka Venantina Venantiniho v roli cholerického krejčího jsem si uvědomil až dodatečně po nastudování informací k filmu. Kostýmy, výprava, všechno dobrý, k úplnému sednutí na zadek však přesto něco chybí. (02.09.2010)

Instantní kostka režijních i hereckých klišé, rozpuštěná ve dvou litrech vlažného přístupu - toť ryzí (nad)národně televizácká gastronomie současnosti, lehce stravitelná, lehce spláchnutelná - na jakékoli téma - historie nehistorie... Spíše tedy >poison< , rybka leklá v marně jedovatém vejvaru... :-/ - - - - - (Poprvé a zcela jistě naposled znuděně viděno 12. a 19.2.2011 na ČT1 coby (k)análu velmi levné kulturní kuchyně /navíc s rovnocenně plytkým a otravným čétédabingem/, hodnocení 164., komentář zde jako jebemnáctý - 19.2.2011) (19.02.2011)

V dobe syfilitidovej bolo úplne normálne, že sa z hovna stala celebrita a dnes z rýchlo kvasenej ludry robíme aj v TV filmoch osvietenú celebritu len preto, že vedela čítať. Intrigy na dvore sú pravdivé, jasné, že sa nechceli zmieriť s vplyvom rozhoďnožky takom veľkom, že ovládala skoro celú krajinu. Pritom kariéra na pohľadanie: nasadím parohy manželovi, ktorého som si ako nula zobrala len kvôli menu. Ale kráľovské meno je väčšie tak idem ďalej. Potom niekoľko pochybných potratov hnusnými prostriedkami (to tu ukázané nie je), no a potom s chatrným zdravím ledva po štyridsiatke prijímam posledné pomazanie, lebo však Pán na nebesiach celoživotným poskytovateľkám smilstva vždy odpustí. Nemám pre tuto madam žiadnu ľútosť, ani pochopenie a už vôbec nie niečo, čo by ju dávalo hore ako osobnosť. Ale na televízne pomery je to film celkom presný, hoci tých normálnych ukazuje ako závistlivé zrúdy, hoci boli len závistliví, a prostitútsku chamraď dáva za vzor. (16.08.2023)

Překrásný a výpravný historický film. Kdo četl knihu Massima Grillandiho "Madame de Pompadour " mi dá jistě za pravdu. Film se úžasně držel historických podrobností včetně fyzických předností historických osob a tedy výběr herců byl perfektní. Ludvík XV. ve své době prý nejkrásnější muž Evropy byl perfektně vybrán (Vincent PEREZ) a Madame Pompadour (Heléne de Fougerolles) přesně odpovídala nevšední kráse Jean Antoinette, která dobyla nejen tělesně, ale hlavně duševně srdce záletného krále Francie na dlouhých 20 let, což se žádné ženě před ní nepodařilo. Dvoudílný nádherný film, který, jak doufám snad někdy vyjde na DVD. P.S. Vůbec nechápu, jak někdo může klasifikovat tenhle film na "odpad" !! To chce klasifikovat sám sebe ? (05.01.2009)

Příběh, který je příjemný nejen vizuálně, ale i hudebně. U tohoto filmu se zabývat otázkou, zda všechno vylíčené historicky souhlasí, mi přijde zbytečné. Podle mého názoru je podstatné, že díky filmu dnes vím, že to byla nevšední žena, která se vymykala společenským stereotypům bez možnosti uplatnění vlastních snů. (10.09.2010)