Magnolia

Pokud je film dlouhej jak tejden, tak k němu nemám naprosto žádnou důvěru, ale zde zafungovalo jméno Paul Thomas Anderson skutečně na výbornou a risknul jsem to. Po zkouknutí je délka filmu to poslední co bych hodnotil záporně, byla opravdu potřeba k většímu souznění s postavama a jejich osudem. Těžko říci proč nejsem tak nadšen jako uživatelé z mé TOP. Možná jsem čekal až moc, možná jsem čekal větší zapadnutí všech těch příběhů do sebe, no ať tak nebo tak určitě jsem nečekal padající žáby, ale s nima je to vlastně stejný jako s celým filmem, to se prostě někdy stává, jenže já na to asi nebyl připraven, že se to stane právě teď. To sice nebyla jediná věc na kterou jsem nebyl připraven, ale ta druhá věc, fantastické herecké výkony všech herců mě nenutí ani chvíli přemýšlet jestli by mohli zahrát jinak a lépe, nemohli. Hrozně mě mrzí, že stejný a jednoznačný názor nemám i na samotný film. Nicméně jasno budou mít určitě feministky na adresu postavy Toma Cruise a jeho hlášky už mají jisto jistě vytesané na zdi svých "válečných pracoven". Já jsem se zase sem pokusil vytesat svou rozpolcenost z tohoto příběhu. Na jedné straně krásný pocit v mém srdci, na straně druhé, pocit příběhové nedotaženosti v mé hlavě. (04.11.2007)

O některých filmech se holt píše hůř než o jiných. Napsat něco pořádného o Magnolii vyžaduje buď spoustu místa a spostu přípravy a času na utřídění myšlenek, nebo pouhý emocionálně vyseknutý výkřik. Zvolím to druhé. Magnolia je pro mě jedním z nejsilnějších a nejlepšíh kusů devadesátých let a krásným příkladem mixu chytré narativní techniky, říznuté postmodernou, dospělé, smyslné režie a konceptu, v rukou kompaktního, talentovaného autora a základními i komplikovanějšími emocemi nabitého příběhu s přesahem, skvěle odehraného a doprovozeného písničkovým soundtrackem, definující slovo atmosferický. 90% (13.01.2008)

Devět nástrojů, které zpočátku hrají každý svou melodii. Devět paprsků, které se sbíhají... A kamera, která jakoby bezcílně bloudí příběhy různých lidí, naslouchá tam a dívá se tady... A pak náhle ta tříšť melodií a světel začne souznít, osudy se spojují, proplétají, příběhy se začínají rýsovat. Vina, trest, odpouštění na prahu smrti. Je úžasné, s jakou citlivostí se Andersonovi povedlo zachytit devět velkých životních katarzí, jak dokázal Magnólii vygradovat od sprosté a přelétavé kakofonie úvodu až do onoho zvratu, kdy se všechny postavy pospojují zpěvem písně Wise Up. Tři hodiny neobyčejně osobního a zvláštního příběhu, který svůj princip předvádí už v prologu – některé věci zkrátka nejsou náhoda. Smysl Magnolie netkví jen v pasivním sledováním, neustálými aluzemi je divák povzbuzován v tom, aby hledal smysl, který je dobře ukrytý (viz. třeba déšť žab). Jako magnet fungují úžasné herecké výkony, jejichž vrcholem je pro mne až nepochopitelně silný Cruise v roli Jacka alias Franka. Nevěřil bych, že dokáže hrát tak emotivně. Navíc se výtečně podařil i český dabing... Jedinou skvrnkou na kráse tak zůstává fakt, že je film místy až příliš natažený a poznamenaný hluchými místy. Přesto uprostřed přívalu neskutečným hovadin je to jako ten déšť žab. Prostě se to stává! (13.02.2004)

Určite nebudem jediný komu 3 hodinová stopáž pripadala trochu dlhá, tiež nebudem jediný komu sa herecké výkony páčili a 100% nebudem jediný koho tá hromada lietajúcich žáb prekvapila. Prelínanie z deja do deja a zas naopak a to jak môže byť všetko na hovno bola síce pekná práca Paula Thomasa Andersona, ale mne zrejme niečo uniklo pretože ja nevidím Magnóliu na 85%....... (25.12.2011)

Bez nadsázky jeden z nejlepších filmů minulého desetiletí. Paul Thomas Anderson je neobyčejně dobrý režisér se smyslem pro naprosto dokonalé vykreslení charakterů. Jeho příběh, jehož stopáž rozhodně nepřekáží ani nenudí, je brilantně rozehraným koncertem hereckých výkonů. Hudba Aimee Mann jen přidušuje atmosféru, která každou minutou houstne. A závěr? Očisťující katarze. (07.06.2003)