Ďáblové v oblacích

Pominu-li onu historickou událost, o níž jsem neměl ani potuchy, ve filmu z padesátých let 20. století, tedy v době rasové segregace v USA, mě překvapily (na tu dobu asi nepřekvapující) dvě věci: 1) Ve filmu nenarazíte na jediného černocha, 2) Jediný zástupce afroameričanů je černý pes jménem Negr - a ani ten neskončí dobře. ~~~ Na takhle starý snímek nečekaně koukatelné. (12.05.2011)

Tak už tě mám, Lucasi! Takhle jsi přišel na nápad, jak sestřelit Hvězdu Smrti. No, ale zase musím uznat, že měl dobrý vkus a vykradl vynikající film, který v některých momentech působí téměř dokumentárně. Byť, s odstupem let od konce války, se mi zdá plán na protržení rýnských přehrad, vzhledem ke ztrátám na životech civilistů, morálně pochybený. (04.05.2010)

Režiséři jiných filmů o reálných válečných operacích častokrát vycpou prostor před samotnou akcí dialogovou vatou, která se vyjadřuje ke všemu možnému, jenom ne k věci. Zhruba polovinu Bořičů přehrad (což nezní o moc méně béčkově než Ďáblové v oblacích) tvoří dialogy. Dialogy jednak suše vtipné, ale hlavně o tom, co bude chtít většina diváků slyšet. Hned na začátku je před námi zřetelně vytýčen cíl i přibližná metoda jeho dosažení, zbývající dvě hodiny patří dotažení plánu, plánování a realizaci plánu. Žádné dějové odbočky, milostné linie a těžkopádná morální dilemata. Jedna scéna nás vnadí na další, od podstatného se přechází k podstatnějšímu. Takhle to bylo a takhle to má největší šanci zaujmout. Kousek citu do filmu vnáší vztah jednoho z letců k jeho psovi (!), na kterého všichni pokřikují a údajně i ve skutečnosti pokřikovali „Negře!“ (!!). Jediná ženská postava pronese nanejvýš pět vět, jinak je hrací pole plně v moci mužů. Nemám moc rád genderové škatulkování, ale Bořiči přehrad vážně jsou „chlapským“ filmem. Technické detaily, velké bomby a posuzování opačného pohlaví výhradně dle zevnějšku ale odradí jenom ty divačky, které se nenechají strhnout. 85% (02.05.2010)

Za druhé světové války patrně nebylo větší frajeřiny, než proletět se nenápadně nad německým územím a pak z výšky 20 metrů nad vodní hladinou, při rychlosti 380 km/h, ve vzdálenosti 600 metrů od cíle vypustit hopsající bomby proti zbytečně celistvým hrázím přehrad. Tento snímek komplexně zachycuje vymyšlení plánu, trénink i vlastní akci, přičemž tempo vyprávění by sice občas potřebovalo popohnat býkovcem, ale závěrečné efektní nálety proti nacistické rychlopalbě leccos vynahrazují. (17.06.2012)

Ano, závěrečná půlhodina je strhující, ale to, co se odehraje před ní, není o nic méně zajímavé. "Ďáblové v oblacích" (který trouba jen vymýšlí ty české názvy?) mě velice mile překvapili a okamžitě se zařadili mezi moje top leteckoválečné filmy. A nic na tom nemění fakt, že herci tři čtvrtiny filmu jen mluví, plánují, testují, upravují a mluví... To (a skutečnost, že film vůbec nenudí) jsou totiž právě ty věci, díky nimž se Dam Busters (s tím cz názvem si fakt trhněte) stali odlišnými a pozoruhodnými. (11.07.2010)