Neviditelná manželka

Můj bože, už tam zase lítá 40kg pička a mlátí 80kg chlápky. To je pro mě neakceptovatelné i v rámci kresleného seriálu, natož "thrilleru". Seveřané lezou ženskému zrovnoprávnění do zadku vskutku vydatněji, než-li kdo jiný. Myslí to možná dobře, ale na tomto poli, tedy poli fyzických schopností zkrátka nikdy žádná rovnoprávnost nebyla a nebude. Ta neskutečná trapnost, jenž mě jímá pokaždé, když takovou ubohou snahu o znázornění nemožného vidím, mě prostě v hodnocení nepustí přes nulu, i kdyby se po zbytek filmu dělo cokoliv invenčního ba přelomového. Přes tohle nejede vlak. 0% (24.06.2017)

Znáš ten pocit, kdy cítíš cosi po těle, ale nedokážeš říci, co to je? Zažils někdy teplo a chlad zároveň, kdy chvíli převažuje prvé, chvíli druhé, ale povětšinou obojí? Máš někdy pocit, že se díváš na zápletku, kterous viděl již stokrát a přece Tě překvapí? Nevíš někdy, co si vlastně vůbec myslet? Byl pro Tebe nějaký film tak zvláštní, tak hodně zvláštní, že se chtě nechtě vymykal Tvému vnitřnímu hodnocení, které bys mu imaginárně na cedulce dal? (■) Tento rok jsem viděl 15 filmů, které mě tak či onak nepopsatelně vnitřně zasáhly, no a tento patří mezi ně. (■) Nebudu zde zastírat, že film není dokonalý, k tomu má opravdu daleko, ale já nehodnotím to, zda je filmařsky na profesionální úrovni či zda vypadá jak splácanina studenta, který v životě neviděl scénář a kameru má poprvé v ruce; po pravdě: leckdy mě naopak nízkorozpočtové filmy nebo tzv. nezávislé, (i když, co je to vlastně nezávislé, že?) či některé, které jsou obecnou většinou hodnoceny spíše průměrně až podprůměrně, dokáží nadchnout natolik, že se i já sám někdy dost divím. (■) [SPOILER] Rozhodující pro mě byla scéna, kdy Nicklas a Annelie každý zvlášť a přesto spolu ulehnou na modrou žíněnku nebo přesněji na dopadovou deku; v tento moment jsem měl takový neodkladný pocit, že film se bude ubírat trochu jiným směrem než jsem původně myslel a také se tak skutečně stalo a to hned dvakrát. Chvíli, jak leželi v té tělocvičně, jsem si říkal, že bych film přejmenoval na "Stockholmský syndrom".[/SPOILER] (■) V poslední třetině jsem si připadal, že se dívám na tři různé filmy, které jsem již předtím viděl, ale že se vzájemně proplétají a spojují. (■) Teď při psaní komentáře mi došlo, že mi to svým vykreslením postav, kde ti zlí nejsou až tak zlí a ti hodní nemusí být až tak úplně hodní, docela připomnělo MIYAZAKIho filmy z období 1986-2004. (■) [SPOILER] Víš, co je horší než zjistit, že jsi mrtvý? Zjistit, že jsi stále naživu, ale nevíš, kde je Tvé tělo.[/SPOILER] (■■■) (R) [90/100]. ▪ (K) [90/100]. ▪ (V) [77/100]. ▪ (♫) [70/100]. ▪ (H) Gustaf SKARSGÅRD [80/100]. Tuva NOVOTNY(ová) [88/100]. (■) (E) The Sixth Sense ● Ghost ● Interstellar ● Sola ● Passengers ● An Inspector Calls ● Leijonasydän ● Klass. (■■■) (Č) 1 (■) (1) {Neděle, 20-XII-2015; 02:05; Doma; PC.}; 640 x 272p; ))(( (v původním znění s českými titulky). [90/100]. (■) (csfd) Phoenixcq ● revere ● han.ci ● Jane18CZ ● Karush ● sokov. (■■■) (C) [83/100] (20.12.2015)

Neviditelný Gustav ještě s vlasy je naprosto okouzlující! Filmový debut zde ještě neprůbojného, nehumorného a bez fluida - Joela Kinnamana alias Takeshiho Kovacse a excelentní role a podání švédsko-české Tuvy Novotny, která perlí rovněž ve fantastickém seriálu Dag po boku Atle Antonsena. Zajímavý, překvapivý námět pro snímek, jako je to u Seveřanů již pravidlem. (12.03.2018)

Je to dobrý film, který trpí pouze drobnými chybkami. Hlavní chyba je, ale docela zásadní - motivace obvinění z napráskání loupeže. To byla zásadní boty, jinak film plyne dobře, záhrobí je natočeno hodně dobře, asi nejlepší duchařina. Klasické Švédsko prostě, trochu šikany, černého humoru a výborní herci. Z te Tuvy Novotny ještě něco bude. (03.09.2012)

Takže si to shrňme (komentář vše vyzrazuje): Hlavní hrdina Nicklas coby nadaný mladík bohužel trpí typickým druhem frustrace – a zřejmě to není náhoda, že jediným jeho kamarádem je zrovna šikanovaný jedinec. Tomu se nedaří splácet dluhy zlé a drsné (a zároveň i trochu křehké) dívce šéfující tříčlenné školní komando. Takže klišé a klasika, dál ale pozor. Samozřejmě dochází k určitému konfliktu, který ovšem zcela postrádá logiku [domnělou vinu nese šikanovaný jedinec, jelikož jiná postava pro tento účel není k dispozici], a po němž Nicklas končí s explicitně rozdupanou hlavou v rygólu. Druhý den nicméně normálně přijde do školy, nikdo ho však nevidí a neslyší. Pro divákovo potěšení se tedy nechává srazit dvěma auty a přejet kamionem, nefunguje ani brokovnice. Následky jeho činů existují pouze naoko!!! Ve formě jakéhosi hmotného ducha tak sleduje svou matku, sleduje kamaráda a školní komando, bloumá a zuří. Jednoho dne se poštolka ve velké rychlosti čelně potká s oknem jeho pokojíčku. Spolu s hlavním hrdinou po jejím dojemném skonu zjišťujeme, že jeho tělo dosud v lesích nezemřelo. Vyšetřující kriminalista ovšem spolehlivě ignoruje všechny způsoby, jak případ rozumně řešit! Takže se zatím dozvídáme, že brutalita a vzdor mladé gangsterky pochází z neutěšené rodinné situace a že vlastně zabíjet nechtěla. Dostáváme se do fáze, kdy se poloduchu Nicklasovi podaří sblížit se s duševnem své brutální vražedkyně. Policajti pak přece jenom začali být trochu dotěrní, a tak slečna nakonec dodriftuje na ruční brzdu do nemocnice k Nicklasovu bezvládnému tělu, aby mu vyhozením pojistek pomohla odebrat se z tohoto světa. Romantická hudba do titulků na konci. (18.07.2011)