Paříž, Texas

Už tomu bude více než rok, co jsem Paříž, Texas viděl poprvé. Od té doby jsem na něj, na jeho melancholickou atmosféru, opravdu výjimečně pomalé tempo (tentokrát v tom nejlepším slova smyslu) a zvláštní náladu, kterou vyvolával, často myslel. A to je jev u mě vskutku nevídaný. Teď, když jsou ty Vánoce, čas klidu a pohody, jsem se rozhodl, že se na něj s odstupem času podívám znovu. A znovu mě totálně odrovnal, možná dokonce víc než napoprvé. Dostaly mě ty samé věci jako před "lety" (jak už jsem zmínil, je to jen něco přes rok, ale zdá se mi, jako by od té doby uplynula minimálně dekáda - a navíc to takhle zní líp). A proto nejen že si Paříž, Texas zaslouží tu pátou hvězdičku, on si zaslouží i místo v mé TOPce. (25.12.2010)

Jaksi mě tento film nechytil. Ne že by neměl zajímavý děj a myšlenku, ale postrádal jsem v chování a jednání hlavního hrdiny jakousi "jiskru". Připadalo mi, že je hrdina jaksi vláčen dějem od rohu k rohu a není dostatečně rozhodný. Možná je to jen takový můj pocit. Připadá mi ten film jako by patřil mezi tzv. nízkorozpočtové, kde tvůrci nemají dostatek financí, aby mohli plně rozvinout své představy a uplatnit je ve filmu. Možná teprve ta pravá chvíle, kdy mě tento snímek nadchne jako ty ostatní teprve přijde s časem. (11.07.2007)

Tak něco takového jsem opravdu nečekal - Wenders mě vždycky překvapí. Například se mi na mysl dere otázka: Jak mohl celý film vzniknout ve francouzsko-německé koprodukci, když se celý odehrává v USA? To ale není tak podstatné. Co však podstatné je, je fakt, že se jedná o silné drama s poněkud mysteriózními prvky, po jehož skončení si možná budete klást víc otázek než na začátku, kde se z pouště vynoří neznámý mlčenlivý muž se ztrátou paměti, který nám jen velmi pozvolna objasňuje své tajemství. Zkrátka: krásný, byť místy poněkud zdlouhavý film se skvělou atmosférou! A hudba připomínající Jarmuschova Dead Mana vám bude znít v uších ještě dlouho po závěrečných titulcích. (21.10.2005)

Tahle road movie je považovaná za nejlepší film Wima Wenderse a já s tím v podstatě souhlasím. Hodně pomalý snímek, který stojí na atmosféře, kameře, která jednak využívá úžasných amerických exteriérů, jednak dokáže dokonale zachytit nenápadně sdělované emoce filmových hrdinů. A především stojí na dokonale zvolené hudbě, která dokresluje příběh. Herci jsou typově i hereckým projevem přesní, Harry Dean Stanton je krásně opotřebovaný, Nastassja Kinski křehká a nevinná i během účinkování v peep show a představitel dětského hrdiny hraje jako z partesu. Celkový dojem: 90 %. Je to film o rozpadu jednoho manželství a pokusu o návrat když už ne do role partnera, pak aspoň do rodičovské role. (10.04.2009)

Je to zvláštní, že mě Paříž/Texas připadala místy neúnosně zdlouhavá, a přitom mě zasáhla mnohem víc než jiné filmy, které jsem si náramně vychutnala. Je to nesmírně neutěšený příběh, který dobrý konec celou dobu slibuje, ale nikdy nepřinese. Musí být neskutečné někoho milovat tolik, že od něj dokážete odejít, abyste ho ochránili sami před sebou. Travis je tichým hrdinou, Wim Wenders filozofem duše. A ani to dítě nebylo idiot. Prostě dobrá společnost... (19.04.2010)