Paříž, Texas

Jsou filmy, jejichž skutečná síla vynikne na velkém plátně. A po prvotní domácí projekci před několika lety, se mi podařilo zhlédnout Paříž, Texas v kinosále. A za tu neopakovatelnou atmosféru, nezapomenutelné záběry a hravost pánů Wenderse s Mullerem a brilantní herecké výkony hlavní pětice, tu pátou s radostí přídávám. Amerika jak ji miluju, drsná, krásná a hlavně bez příkras. Mňam. (09.10.2015)

Jeden z těch filmů, které nastupují jako pomalu působící omamné látky. Naléhavý tón, který ve mně rezonoval několik dní po vidění, v rozpětí od absurdní balady až po nejtvrdší drama o lidských citech, zprvu na mysl diváka příliš netlačí. Možná je to pomalým tempem filmu, který má rád dlouhé záběry a nechává říkat svoje postavy zdánlivě zcela zbytečné věci, možná je to tím, že vypráví o posedlosti, útěku a bolestné pokoře, kterou si vyžaduje znovužití. Tedy o věcech, které jsou časté, ale zdaleka tak často se o nich nemluví. Jak řekl sám Wenders, vypráví o lásce bez přítomnosti (viditelné) lásky. A taky je tu můj černý kůň Harry Dean Stanton, ideální člověk do role chlápka, který poznal, propadl peklu posedlosti, odešel a znovu musel potkat, aby mohl znovu žít. Tak vznikl příběh o muži, který roky chodí bez cíle pustinou, nemluví a vlastně už neví, kým je. Po impulsu v podobě návratu do civilizace začíná cesta za možným vykoupením, která končí geniální scénou "za zrcadlem". Dlouhá a statická chvíle, v níž Travis vypráví do telefonu příběh svých pocitů, zatímco netušící tvář Jane postupně podléhá vědomí, kdo sedí za sklem, patří k nejsilnějším filmovým závěrům, co jsem kdy viděl. Nádhera. (23.06.2008)

Na môj vkus to bolo síce príliš pomalé a celkom dlhé, no samotná ponurosť a bez cieľové "žitie" hlavnej postavy ma držala pred plátnom. Moja žena sa trocha nudila ale obidvaja sme sa zhodli na tom, že tento pohľad na vzťahy a rozklad hodnôt, funguje v spoločnosti aj dodnes, ba je to ešte horšie. Troch dynamiky a kratší strih by som bral radšej, ale bez tak ide o vynikajúci sociálno-psychologický film. (12.10.2018)

Film, pri ktorom nedokážem presne povedať prečo je nádherný a magický a napriek tomu, že napr. taký užívateľ LIVINGDEAD (nomen omen) by ho poslal do odpadu (a ja ako značne mimomainstreamový pokleslý divák by som s ním mal súhlasiť - vraj) mu musím udeliť plný počet. Obsahuje totiž v sebe a pôsobí na mňa čímsi, čo nejasne definujem ako "filmovosť". Bez ohľadu na tému, ktorú spracúva. Sledoval som ho už niekoľkokrát a vždy bez dychu ... A ďakujem LEVNÝM KNIHÁM za pomerne slušné DVD. (22.11.2009) (22.11.2009)

Od Wenderse znám působivější filmy, ta moje čtvrtá hvězda je spíš z nostalgie za návštěvami filmových klubů v časech mého kinematografického dospívání, kdy mi podobné kousky přišly bezedně hluboké, hustě atmosférické, vysoce poetické, téměř esoterické... Ale dneska už jsem střízlivější a vidím to tak, že začátek je tajuplný a slibující, střed středoproudový a rozvláčný, závěr (kabinková scéna) i přes svůj nepříliš důvěryhodný pathos příjemně melancholický. A celkově mi film nepřijde už tak bezedně hluboký, ale i sem tam trochu mělký. Každopádně má příjemný hudební doprovod a Aurore Clément má ten nejkouzelnější francouzský přízvuk, jaký si umím představit. (31.07.2014)