Paříž, Texas

Je to tak, jak jsem tušila - pro plnohodnotný zážitek z tohoto díla musím, alespoň ze zkušenosti některých uživatelů, dozrát. Trošku zklamání, neboť o své zralosti jsem měla dosti vysoké mínění, nuž, divák míní a Wim Wenders mění... Nemohu však tvrdit, že se zážitek nekonal - hudební složka pro mě odehrála hlavní roli, za krk jí dýchala kamera a i samotné pojetí příběhu o rodinné soudržnosti, lásce, bolesti, prozření, odpuštění a obětování se nebylo bez kouzla, i když, pravda, trochu časově přepáleno. Víc, než okolnosti rozdělení a smíření hlavní dvojice mě fascinoval malý Hunter a především Travisův bratr Walt: " Budu potřebovat peníze a kreditní kartu". "Není problém". To hovoří za vše. (15.05.2012)

Sama Sheparda jsem vždycky měla za takového normálního sympaťáka, ale že stvoří tohle dílko, jsem vážně nečekala.Skvělý, pomalý film s úžasnou hudbou i kamerou, na pláních Texasu, kde se zhroutí nemluvný , osamělý muž. Jenže má u sebe lístek s telefonem na svého bratra. A ten vychovává se svou ženou láskyplně jeho synka. Ztracená maminka, krásná Nastassja Kinski...kde je jí konec? Příběh o procitnutí, lásce, odpuštění, ale také důsledcích, zodpovědnosti a trápení.Třeba si tam každý najde kousek svého příběhu, kdo ví. (04.08.2013)

Vyrabuje hlavu a zmizí. Zmizí z plátna, ale ne z vás. Paříž, Texas je tichá balada, která krouživým pohybem vyvolá pocit pomatenosti, aby se po pár zmatečných situacích stala ohromným pomníkem pro všechny osamocené a láskou rozervané obyvatele této planety. Jsem šutr, když jde o citové vydírání vyvolané úpěnlivými pohledy herců do kamer. Rychlík Paříž, Texas mě vyhodil na nástupišti, kde nebylo živáčka a nechal mě tam přes noc. A já se bál. Neměl jsem totiž nikoho, kdo by mě držel za ruku... Travis taky ne, a proto jsem s ním soucítil, až do roztrhání svého pyžama. V tu chvíli byl mým spojencem... Filmovým hrdinou! (11.03.2010)

Nevšední filmový zážitek, který se skrze pomalé tempo a velmi umírněné herectví hlavní čtveřice tlačí do našeho podvědomí sice velmi zdlouhavě, avšak zároveň naprosto suverénně. Já jsem sice v té osobité cestě za sebepoznáním většinou marně hledal motivy, které by mě svou silou a přednesem vyloženě srazily do kolen, ale jednak neotřelá formální stránka v čele s dokonalou kamerou, krásným prostředím a jemu odpovídající banjo hudbou, a jednak moje velká slabost pro podobné tvůrčí úlety tentokráte udržely hvězdičkové hodnocení ve svrchních patrech. Docela mě ale mrzí, že očekávaný hyper-dojemný závěr mě nechal podezřele chladným - alespoň že do celkového poklidného kontextu přirozeně zapadl. 75% (15.02.2014)

Ne každý film, kterému dám 5*, mě připraví o řeč. Paříž, Texas mě připravil i o myšlenky na cokoli jiného a to na velmi dlouhou dobu. Nemám vhodná slova, ale přesáhl to, čemu říkám film o lásce. O lásce, která sahá až za zdravý rozum, za bolest, za zřeknutí se jí samé..... A pak přišla chvíle, kdy se tváře muže a ženy překryjí ve skle, když se zvednou stavidla zadržovaných pocitů, a zasáhla mě do hloubi duše. (26.08.2006)