Paříž, Texas

Jak se takhle může ztratit jeden druhému? Celé je to vlastně ambivalentní. Jsou ty postavy ve svém životě silné? Ano a ne. Mohly něco udělat jinak? Ano a ne. Dopadlo to nakonec "dobře"? Ano a ne. Vlastně nejde o odpuštění, ani sobě, ani druhému - to bychom museli nejprve pochopit věci, které možná pochopit nejdou. Není pro ně vysvětlení a není pro ně omluvy. Zatím nám musí stačit "pouhé" smíření, které alespoň ponechává ten uklidňující prostor s trochou naděje, že vysvětlení snad jednou najdeme. Film o smutku po smutku. (Po "V běhu času" druhý Wendersův vrchol) (13.05.2018)

Je to zvláštní, že mě Paříž/Texas připadala místy neúnosně zdlouhavá, a přitom mě zasáhla mnohem víc než jiné filmy, které jsem si náramně vychutnala. Je to nesmírně neutěšený příběh, který dobrý konec celou dobu slibuje, ale nikdy nepřinese. Musí být neskutečné někoho milovat tolik, že od něj dokážete odejít, abyste ho ochránili sami před sebou. Travis je tichým hrdinou, Wim Wenders filozofem duše. A ani to dítě nebylo idiot. Prostě dobrá společnost... (19.04.2010)

Tak něco takového jsem opravdu nečekal - Wenders mě vždycky překvapí. Například se mi na mysl dere otázka: Jak mohl celý film vzniknout ve francouzsko-německé koprodukci, když se celý odehrává v USA? To ale není tak podstatné. Co však podstatné je, je fakt, že se jedná o silné drama s poněkud mysteriózními prvky, po jehož skončení si možná budete klást víc otázek než na začátku, kde se z pouště vynoří neznámý mlčenlivý muž se ztrátou paměti, který nám jen velmi pozvolna objasňuje své tajemství. Zkrátka: krásný, byť místy poněkud zdlouhavý film se skvělou atmosférou! A hudba připomínající Jarmuschova Dead Mana vám bude znít v uších ještě dlouho po závěrečných titulcích. (21.10.2005)

Je to tak, jak jsem tušila - pro plnohodnotný zážitek z tohoto díla musím, alespoň ze zkušenosti některých uživatelů, dozrát. Trošku zklamání, neboť o své zralosti jsem měla dosti vysoké mínění, nuž, divák míní a Wim Wenders mění... Nemohu však tvrdit, že se zážitek nekonal - hudební složka pro mě odehrála hlavní roli, za krk jí dýchala kamera a i samotné pojetí příběhu o rodinné soudržnosti, lásce, bolesti, prozření, odpuštění a obětování se nebylo bez kouzla, i když, pravda, trochu časově přepáleno. Víc, než okolnosti rozdělení a smíření hlavní dvojice mě fascinoval malý Hunter a především Travisův bratr Walt: " Budu potřebovat peníze a kreditní kartu". "Není problém". To hovoří za vše. (15.05.2012)

Rád se přidružím k všeobecnému aplausu, i když si myslím, že tohle není nejlepší Wenders. Ani Ry Cooder – kéž by skládal i hudbu k těm výborným němým filmům, abychom nemuseli poslouchat všechny ty prefabrikovaná klavírní puzzle. Vlastně i film měl podobný charakter: Co režisér (jak mu to podával scénárista) vzal do ruky, to hned strčil na správné místo. Nedal nám žádnou šanci, abychom mu mohli poradit, nebo si alespoň říct: "Hele, támhle to patří!". A také nikomu neříkejte, že máte ženu z Paříže – a pak: Jindřichův Hradec, Česká republika. (21.09.2016)