Ocelové magnólie

Na jedné straně dojímavný smutek Sally Field, na druhé neustále držkující a hláškující Shirley MacLaine a mezi tím osudy několika dalších svérázných žen, jejichž příběh sledujeme od Vánoc k Halloweenu, od oslavy k oslavě. Místy strhující tak, že se srdce svírá, místy naopak poněkud upovídaný a nudný. Misku vah však přece jen nakonec k nadprůměru vychylují výborné herecké výkony a skvěle zachycená atsmosféra obyčejného života jednoho maloměsta. (20.02.2011)

Vynikající obsazení, obzvláště Shirley MacLaine v roli Ouiser předvedla skvělý výkon. Role nepříjemné baby pěstující rajčata, i když nesnáší zdravou výživu - "protože jsem stará jižanská baba a ty nosej legrační hučky, špinavý hadry a hrabou se v hlíně ne". Naprosto mi to k ní sedí a navíc má výborné hlášky... "The only reason people are nice to me is because I have more money than God." "Annelle, take your Bible and shove it where the sun doesn't shine." "Oh! He's a real gentleman! I bet he takes the dishes out of the sink before he PEES in it!" (03.01.2013)

Hořká komedie o přátelství a je adptací stejnojmenné divadelní hry Roberta Harlinga z roku 1987. Šest hlavních postav filmu jsou ženy. Vytvářejí tři dvojice, ve kterých jsou si bližší - kadeřnictví, rodina, starší přítelkyně. I když jsou povahově rozdílné, snaží se otupovat hrany svých běžných problémů radami, povídáním si, nebo malými výpomocemi. Jsou to křehké ženy a mnohé věci se jich dotýkají do hlouky duše, ale když jde do tuhého, jsou jako z oceli a je možné se o ně opřít. Výběr hereček do jednotlivých rolí je zajímavý a myslím, že se povedl. Divadelní hra se více soustředila na Shelby Latcherie (Julia Roberts), diabetičky, které po porodu selhávají ledviny a rodina ji nemůže pomoci. Film se více soustředil na vztah přítelkyň a na jejich veselé a smutné chvíle. V roce 2012 se film dočkal televizního remaku s afroamerickými herečkami. (30.09.2014)

Skoro se stydím, že se mi ten totálně ženský film vlastně moc líbil. Přestože jsou tu chlapi odsunuti do určitých zosobnění mužských stereotypů (nejlepší je Skeritt) a vládnou zde baby, příjemně to ubíhá. Protože i přes to drbání a tlachání mají ty ženský prostě smysl pro humor a bláznivý scénky. Všechny zde hrají naprosto přirozně a v pohodě, nejvíce se mi ale líbilo neustálé hašteření Dukakisové a MacLainové. A přestože film dokáže být nečekaně hodně smutný, netlačí se tu na pilu patosu ani sentimentu. Je to prostě jen tak nějak... hezký. (11.08.2009)

Film dávali v dopoledních hodinách, byl jsem tudíž rozespalý, nerozkoukaný, mazal si u něj vánočku s marmeládou a usrkával horkou kávu, i tak ovšem nemám pocit, že by mi uteklo to něco, co zapříčiňuje zdejší vysoké hodnocení. Kdybych se měl snažit být stručný a výstižný, napsal bych o zapůsobení magnolií na mou maličkost asi toto; partička paniček ve středním věku dvě hodiny klábosí, drbe a klevetí, mezi čímž se tu a tam odehraje nějaká závažná událost. Ty jsou však vzápětí ihned zakláboseny, čili o dramatičnosti může být řeč jen stěží. Nehledě na to, že ani ony dramatické scény na mě nedýchaly dávkou naléhavosti, či snahou vzbudit ve mně jakékoli emoce. Na Julii Roberts mě vždy mrzelo, že má spoustu takovýchto rolí, kde sice září na týmové soupisce, leč při hře se ztrácí v průměrné hře ostatních spoluhráčů. (21.01.2011)