Ocelové magnólie

Příběh se navenek tváří jako nadprůměrně zábavná komedie, která si zakládá na afektovaných způsobech ... i když téměř od samotného začátku ho podezíráte z nějakého nenadálého podrazu. A najednou se díváte na bezmoc a zoufalství matky, jejíž milovaná dcera si s těžko akceptovatelným optimismem zahrává se životem - patrně za vydatné podpory toho milého, leč nezodpovědného pitomce, za kterého se provdala ... neboť i vystudovaný právník může být nezodpovědným pitomcem. Možná se ještě na malou chvíli necháte ukolébat růžovými brýlemi, které vám snímek záměrně podstrkuje, ale po krutém prozření zákonitě nastane okamžik, kdy vám přepjaté manýry jižanských dam přestanou připadat vtipné. Nekritizuju zdánlivě neadekvátní smích v mezní situaci, neboť bývá naprosto přirozenou, nekontrolovatelnou a svým způsobem osvobozující reakcí organismu na prožité trauma - ale přeslazený závěr vyvedený v jásavých pastelových barvách je kýčem, který ve mně vzbuzuje touhu zlikvidovat všechny velikonoční zajíčky. (13.12.2012)

Hořká komedie o přátelství a je adptací stejnojmenné divadelní hry Roberta Harlinga z roku 1987. Šest hlavních postav filmu jsou ženy. Vytvářejí tři dvojice, ve kterých jsou si bližší - kadeřnictví, rodina, starší přítelkyně. I když jsou povahově rozdílné, snaží se otupovat hrany svých běžných problémů radami, povídáním si, nebo malými výpomocemi. Jsou to křehké ženy a mnohé věci se jich dotýkají do hlouky duše, ale když jde do tuhého, jsou jako z oceli a je možné se o ně opřít. Výběr hereček do jednotlivých rolí je zajímavý a myslím, že se povedl. Divadelní hra se více soustředila na Shelby Latcherie (Julia Roberts), diabetičky, které po porodu selhávají ledviny a rodina ji nemůže pomoci. Film se více soustředil na vztah přítelkyň a na jejich veselé a smutné chvíle. V roce 2012 se film dočkal televizního remaku s afroamerickými herečkami. (30.09.2014)

Film dávali v dopoledních hodinách, byl jsem tudíž rozespalý, nerozkoukaný, mazal si u něj vánočku s marmeládou a usrkával horkou kávu, i tak ovšem nemám pocit, že by mi uteklo to něco, co zapříčiňuje zdejší vysoké hodnocení. Kdybych se měl snažit být stručný a výstižný, napsal bych o zapůsobení magnolií na mou maličkost asi toto; partička paniček ve středním věku dvě hodiny klábosí, drbe a klevetí, mezi čímž se tu a tam odehraje nějaká závažná událost. Ty jsou však vzápětí ihned zakláboseny, čili o dramatičnosti může být řeč jen stěží. Nehledě na to, že ani ony dramatické scény na mě nedýchaly dávkou naléhavosti, či snahou vzbudit ve mně jakékoli emoce. Na Julii Roberts mě vždy mrzelo, že má spoustu takovýchto rolí, kde sice září na týmové soupisce, leč při hře se ztrácí v průměrné hře ostatních spoluhráčů. (21.01.2011)

Takový ten film o ženách, které řeší ženské věci a je určený hlavně pro ženy. Rozhodně tím nijak neshazuju kvality filmu a byl bych pokrytec, kdybych nepřiznal, že se mi film líbil a to převážně díky ženskému hereckému ansáblu, kde exceluje úžasně nesympatická Shirley MacLaine (jako baba, kterou si zamilujete ale jako sousedku byste jí nechtěli) a taky nemůžu upřít nějaké silné scény, kde hlavně ke konci je potřeba pár kapesníků. Jen se jako chlap nedokážu do filmu tolik ponořit. Rozhodně však doporučuji všem ženám a těm kterým se líbila "Cena za něžnost" na kterou jsem si při sledování nejednou vzpomněl. (21.08.2009)

Vynikající obsazení, obzvláště Shirley MacLaine v roli Ouiser předvedla skvělý výkon. Role nepříjemné baby pěstující rajčata, i když nesnáší zdravou výživu - "protože jsem stará jižanská baba a ty nosej legrační hučky, špinavý hadry a hrabou se v hlíně ne". Naprosto mi to k ní sedí a navíc má výborné hlášky... "The only reason people are nice to me is because I have more money than God." "Annelle, take your Bible and shove it where the sun doesn't shine." "Oh! He's a real gentleman! I bet he takes the dishes out of the sink before he PEES in it!" (03.01.2013)