Lovec jelenů

Lovce jelenů bych nikdy nenazval čistě a jen válečným filmem. To už bych tak musel nazvat i Forresta Gumpa, protože bojišti (Vietnamu) se oba věnují asi tak půl hodiny. Lovec jelenů je psychologické drama o změně lidské psychiky po konfrontaci s válečnými hrůzami a také především o přátelství. A dokonalé. Nemohu souhlasit s některými zdejšími kolegy, že první hodina je nezajímavá, či dokonce nudná. První hodina nám ukazuje spokojenost a charaktery našich hrdinů, jejich veselí a radost. Lov jelenů v nádherné přírodě je úžasně nasnímaný. Pasáž z Vietnamského pekla je syrová a drsně realistická. Zbytek filmu je posmutnělý a závěrečná ruská ruleta opravdu dokonale vyvrcholená, natočená a zahraná. Hudba je úžasná a zvláště ústřední Cavatina vhání slzy do očí. Všichni herci ze sebe vydali maximum a je to vidět, všichni by si zasloužili metál. Charismáč s pihou Robert De Niro je prostě a jednoduše jedním z nejlepších herců všech dob a jeho Michael Vronsky je jedna z jeho nejlepších rolí. Zvláště vyvrcholení závěrečné rulety je ukázkou jeho mistrovství John Savage nebyl nikdy lepší, Meryl Streepová zase nikde hezčí ( :-)) a Christopher Walken je kapitola sama pro sebe. A abych nezapomněl na Johna Cazaleho, bohužel předčasně zesnulého talentovaného herce. Michaelu Ciminovi se podařilo vytvořit dílo, které nepřekonal. Lovec jelenů je jedním z pokladů světové kinematografie, který by měl objevit každý filmový labužník. (29.08.2007)

"You have to think about one shot. One shot is what it's all about." Jak se člověk změní při setkání s bezmeznou nelidskostí a naprostou neúctou k životu? Lze na takový střet vůbec  zapomenout? Může se (pokud to pochopitelně přežije) takhle poznamenaná osoba dívat na svět stejně bezstarostnýma očima jako předtím? Je možné se vrátit? Na tyhle a mnohé další otázky odpovídá nádherné a emocionálně mimořádně silné drama Michaela Cimina. (08.06.2004)

Přiznání uživatele: Čekal jsem osm let než to řeknu. Tohle je nejlepší film, který jsem ve svém životě viděl v kině. Budu rád, když se to změní, ale mám za to, že už nejspíš ne. V roce 2012 jsem byl poprvé na festivalu v Krnově. Od té doby se tam snažím jezdit každý rok, protože mám za to, že lidsky i filmově pro mě nic lepšího neexistuje. Mám rád uzavřené světy, americkou kinematografii, halloumi a pohraničí. A taky jsem trochu konzerva. Tehdy nám jej pustili v sobotu večer. Kino bylo narvané, úvod zdůraznil, že kopie je blow-up a trochu načervenalá, promítač to založil a jelo se. Často se přistihnu, že lituju, že jsem tolik filmů zkonzumoval tak brzo a tak hromadně, že už sem tam z archivů musím hodně dolovat. Ale pak si uvědomím, že jsem jich hodně nepochopil a vždycky si je můžu pustit znova. Tedy ne pustit, ale objevit a prožít. To byl tehdy i případ Lovce jelenů, kterého jsem jako mladší dal ve filmovém klubu na ČT2 a jako spousta lidí jsem myslel, že to snad nikdy neskončí. Tentokrát to ale fungovalo jinak. Vzpomínám si, jak se mi na několika místech chtělo brečet, jak jsem nevěděl co dělat s tou neskutečnou tenzí, kterou jsem s těmi lidmi zažíval a jak bylo v sále to absolutní, hrobové a hodně napjaté ticho až do konce závěrečných titulků. Takový společný prožitek jsem zažil jen párkrát v životě a vím, že se mu v mých očích v rámci umění nic nevyrovná. Ten film ve mně zůstal. Ukázal mi tehdy něco, co jsem si ani nedokázal představit, a to jak lehce, trvale a ne zrovna k dobrému se může změnit lidský život. Ukázal mi hodnoty o kterých jsem předtím nepřemýšlel. Ukázal mi válku jinak, než jsem ji do té doby vnímal. Šli jsme se po projekci obratem opít. Pamatuju si kamarádku, která jako první promluvila a řekla, že musíme jít na panáky. A stalo se. Nemluvili jsme o tom, příliš jsme to neanalyzovali, ale věděli jsme, že jsme spolu něco zásadního prožili. Jsem a budu za to vděčný. A možná si Lovce jelenů někdy pustím znova a budu zase tancovat na stole a pokoušet se o zpěv „Can’t také My Eyes of You.“ (09.04.2020)

,,NAPADLO TĚ, ŽE SE ŽIVOT TAKHLE ZMĚNÍ?“...... /// HRDĚ SLOUŽIT SVÝ VLASTI. Táhne se to jak ty mafiánský filmy. Seznamovačka, svatba (koukat 10 minut na tanec…) – se nedivím, že to má 3 hodiny (a že na Nebeskou bránu jich potřeboval skoro šest). Pitvání povah (ach jo) … naštěstí je tady i napalm, Vietnamec sejme Vietnamce a situace, která zdá se bejt prací spíš pro Chucka Norrise (nebo pro toho druhýho. Kurva, jak jen se jmenoval…). VÁLKA NENÍ PRO KAŽDÝHO! … Drama lidí, který ovlivnila válka. Přímo, ale víc nepřímo. Myšlenka budovaná kurevsky pomalým tempem, ale její poselství je jasný. Vadí mi, že si to všechno dává ,,na čas“, ale nevotravuje to. Dokonce se tady najde i zajímavá filmařina. Ale že bych to musel vidět znova… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Bere mě Remarque. 2.) Rád si poslechnu v americkým filmu ,,Kaťušu“. 3.) Pro kámoše bych si vystřelil mozek z palice. 4.) Thx za titule ,,petrik1“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (17.06.2013)

Válka v tom teda abych pravdu řekl příliš není, nebo rozhodně není natolik nakolik bych já chtěl. Začátek filmu se úděsně táhne, ale je důležitý pro další vývoj filmu, to co dělá filmem tak slavným není film samotný, ale jednotlivé nezapomenutelné scény, které se opravdu musí vidět, a až pak pochopit, jinak je to ale podle mě zdlouhavá a relativně i průměrná výprava do světa oblkopeného válkou. Fakt, že v první hodině filmu se toho moc neděje mě totiž docela znechutila, aby mi pak ukázala, jak z diváka umí vyrejžovat napětí až do samého dna, kde jsem propotil triko a po skončení filmu ho mokrý musel jít usušit. Jenže válečný film si mě má získat akcí, a nejen akcí, také hlavně okolím, tak jak to ukazuje Coppola v Apokalypse. V lovci jelenů, když si vzpomenu na ruskou ruletu, je to sice dost, ale pro celkový objem filmu hodně málo. Vždyť je přes tři hodiny dlouhý...Rozhodně jsem ale rád, že jsem tento film mohl vidět. Sice jsem byl trochu zklamán tím vším, ale jinak jsem se i přesto skvěle bavil, po první hodině nudy určitě až do konce. (18.10.2008)