Hodiny zoufalství

Za tak debilní konec,by si měli páni autoři střelit do hnáty.Napínák byl spíše zoufalstvím a to i děj měl svoje dobré chvilky,které bohužel obstarávají Rourek a Hopkins svým kumštem.Jinak na tu dobu klasické řemeslo,které díky neschopnosti uspořádat děj,divák přetrpí i střílečku od FBI,která s rokem 90 si zahrává až moc bravurně a otevře oko vzápětí nad tím,jak Bosworth dopadne až na dno,tedy do trávy.50% (08.09.2014)

Na začátku jsem si říkal -co to sakra je? Tvářilo se to jako naprosto nemastný film, který prohrává i s většinou podobně zameřené televizní tvorby. Od vniknutí do domu to jde ale dost nahoru a hlavně David Morse v roli polobezduchého a ukázkového hnusáka je chuťovka. Dál už to pak jde podle klasických kolejí, takže jsem byl spokojen. (07.09.2008)

Hodiny zoufalství se naštěstí nekonaly. Úrověň thrilleru je opravdu namočena do slabšího období devadesátých let, Rourke i Hopkins jsou naprosto průměrní, dialogy místy směšné, ale je to koukatelné. V dnešní době by takový film těžko obstál, kor kdyby v něm hráli takoví borci, co se předvedli zde. David Morse i jeho parťák Elias Koteas na vedlejší role skvěle vybarvili tento filmek. Dobře zabitý večer. 60% (20.06.2015)

V rámci podobných thrillerů je to dost slabota. Mikyho Rouru nepovažuju za dobrého herce, jen herce. Ale Antona Hopsinku považuju naopak za velmi dobrého herce. Ve výsledku tedy Roura hraje to, co vždy, a Hopsinka se musí sama degradovat, aby se to vyrovnalo. Škoda. Celý film je dost dobrý, celkem napínavý, ne úplně předvídatelný, ale konec je dost stupidní. Proto jen dvě *. Tento film rozhodně nepatří mezi skvosty podobného ražení, kde divák (já) si již od začátku oblíbím jednu postavu - záporák či klaďas - a pak jí fandím až do konce. Zde jsou jednotlivé postavy nemastné neslané. (07.11.2010)

Ciminův předposlední krok k profesní sebevraždě nezaslouží obdiv, ale ani opovržení. Co na tom, že Homeboy Mickey má chuť na pohár ze zlatých malin, agenti FBI působí dojmem, že studovali akademii spolu s Mahoneyem a konec koketuje se slabomyslností - blednoucí sir Hopkins se v rámci možností snaží, mezi plujícími mraky občas prosvitne napětí a režisérův s přírodou spjatý styl vizualizace umí upoutat pozornost. Asi však nebude sporu, že původní Wylerův film s Bogartem je sice stejný sport, ale úplně jiná liga. Vlastně se ani některým divákům nedivím, že už v asi pětadvacáté minutě zatoužili po tom, aby si doktor Lecter připravil středně propečený rourkebeef s opékanými bramborami a chřestovým saucem.. (09.10.2015)