Insomnie

I když pro mě celkem o dost slabší než americká verze, tak stále dobrá kriminálka. Jenže problémem je, že tady to celé krom příběhu táhnou hlavně dva faktory - Stellan a příroda. Zbytek silně pokulhává asi uvězněn v té husté mlze a člověk ze začátku čeká kdy si to celé namele tlamu. Ale to zase nakonec ne. Killer je totiž docela mrazivej a v okamžiku, kdy se objeví a začne Stellana deptat konverzací z očí do očí jde snímek nahoru. Každý pohyb Stellanovi postavy jako by říkal, že když tomu magorovi prostřelí hlavu, tak se třeba vyspí a divákovi je jasné, že o tom určitě silně uvažuje. Jenže s vrahem sdílí temné tajemství a díky tomu, že by mohlo být v případě vrahovi smrti vykdákáno do světa a díky tomu by si náš milej detektiv mohl chvilku posedět (asi na doživotí), tak má vrahoun dočasnou imunitu. Líbí se mi že oba filmy vsadily na jiný závěr a pohled na Stellanovi zářící oči na konci filmu je vskutku ďábelský. (11.08.2014)

Až do nebes jsem tady vychválila Insomnii (2002). K její předloze jsem se dostala až za delší čas a můžu jenom říct, že pocitově jsou to dva naprosto odlišné filmy. Zatímco Insomnie (2002) je hlavně o soucítění s hlavní postavou "chudák malej", u téhle norské si říkáte pořád dokola "ten parchant jeden", ale zase za mě "krásnej parchant". Je plná erotického dusna, ze Stellana je to cítit na hony daleko a až jsem kvůli tomu nemohla usnout. Ráda si na některé scény opět vzpomenu. Drsný, rázný, surový film, ufff! (08.10.2016)

Daleko hlubší psychologická linka než předvedl následně Nolan ve své Insomnii - až deprese z toho jak policajt-vrah měl vnitřně neskutečně blízko k vrahu-spisovateli. A také jako obvykle životnější konec - policajt není za svůj poklesek potrestán osudem. Americká verze byla naproti tomu "údernější". (21.01.2017)

Tak jako je chladné a mrazivé severní Norsko, tak chladná a mrazivá je původní Insomnie. Nolanův remake jsem ještě neviděl, ale bude mít co dělat aby překonal toto dílo. Už dlouho jsem neviděl tak depresivně působící film a strašně moc dělá autentické prostředí polárních nocí, chladného moře a pobřežních mlh. Vynikající je i samotný příběh, který je jak kriminálkou, tak především psychickou sondou do života člověka, který něco tají a ono tajemství ho neustále pronásleduje. Ve spojení s naprosto excelentním výkonem Stellana Skarsgarda (skoro by se dalo říct, že film dělá on) a již zmiňovanou atmosférou je nám servírován snímek, který v nás prostě musí zanechat ponuré dojmy. (08.10.2008)

Thriller nepříjemný jako mráz zalézající pod nehty a svůj nebývale věrný americký remake válcující skutečností, že si na „severskou syrovost“ nemusí jenom hrát. Stellan Skarsgård není tak charismatický herec jako Al Pacino, prochází především vnějškovou proměnou – každá další probdělá noc se mu vpisuje do tváře -, ale taky hraje méně sympatického poldu. Týká se to hlavně sexuálního podtextu, v americkém remaku pochopitelně utlumeného. Jonas nedokáže odolávat volání přírody a jednu svolnou dívku osahává, zatímco druhou málem znásilní. Méně „čitelná“ je také postava vraha-vyděrače, který je zde prost psychopatických poloh Robina Williamse a můžeme jej směle stavět na úroveň bloudícího policisty. Poslední změna spočívá v odlišném závěru, který svou neschopností najít kloudné řešení skvěle zapadá do celkového pojetí snímku. Norský originál se nadto vyznačuje specifickým humorem, natolik cynickým, že jsem si až říkal „co to tam žije za lidi?“. Skjoldbjærg natočil přesně takový film, jaký mám z Norska pocit. Promiň, norský národe. Apendix: Nolanova Insomnie nedosahuje atmosféry stejně čiré bezradnosti hlavně kvůli snaze napasovat postavy do určitých hollywoodských šablon. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, July (07.10.2008)