Insomnie

S norskými filmy se setkávám ještě méně, než s japonskými, takže asi bych si asi měl tu jedinečnou příležitost cenit mnohem více. Žel původní Insomnie tak úplně jedinečným zážitkem pro mě nebyla. Obecně moc nefandím americkým remakům cizokrajních filmů, spíše bych se dokázal označit za jejich menšího odpůrce, ale uznávám, že snad každý typ filmu může nabízet snímky různorodé kvality od mimořádných klenotů přes průměr až po úplný škvár... a v rámci amerických remaků je pro mě tím vrcholem v podobě mimořádného klenotu Nolanova Insomnie z roku 2002, která mi s ohledem na styl vyprávění oproti původní verzi připadala údernější. Norský originál na mě působil svým syrovým pojetím až přehnaně studeně, snad vzhledem na tu enormní odtažitost na mě příliš nefungoval ani jako napínavá detektivka a nevyvolal tak silný účinek, jak bych dle námětu očekával, ani jako psychologické drama. Neklidnou atmosféru se tvůrcům povedlo vybudovat, Stellan Skarsgård ztvárňující osamělého (i ospalého) detektivka s prohřeškem na svém kontě dokáže zaujmout minimalistickým herectvím obličejem, uhrančivost nechybí ani představitelovi ústřední záporní role, přesto Al Pacina s Robinem Williamsem si budu z americké verze v těchto rolích pamatovat o něco víc. Společné setkání v jedné lanovce patří určitě k povedeným scénám, ale zdaleka nemá v sobě tu působivou symboliku společného setkání na jedné lodi. [65%] (31.03.2022)

Popravdě mě nějak zvlášť neokouzlil ani americko-kanadský remake, který jsem před lety viděl jako první. Už tehdy jsem s tím příběhem měl problémy a tady tomu bohužel nebylo jinak. Normálně mám skandinávskou tvorbu velmi rád, některé jejich krimi thrillery nebo i horory patří mezi nadprůměrné záležitosti, ovšem tato hodně průměrná kriminálka mezi ně nepatří a nikdy patřit nebude. Tempo příběhu bylo místy dost uspávající – doslova mě pálili oči stejně jako hlavního hrdinu a bojoval jsem se spánkem. Našlo se tu několik povedených scén (pasáží), které měly slušnou atmosféru a herecké výkony taky nebyli špatné, pár nahých děvčat ani to ovšem film jako celek nezachránilo od zcela průměrného ohodnocení. Viděl jsem mnohem -mnohem lepší skandinávské krimi dramata/thrillery než je Insomnie. (23.02.2022)

Bol som vskutku zvedavý, či je lepší originál, t.j. pôvodné filmové severské dielo z roku 1997, alebo, skrátka, ako už býva častým zvykom - prerábať všelijaké koprodukčné veci, ktoré v konečnom dôsledku končia na hollywoodskom stole, kde čakajú na REMAKE v roku 2002, a taký prepracoval začínajúci vizionár, britský režisér Christopher Nolan, a ja hneď automaticky porovnávam, že nie som extra nadšený z typicky depresívneho škandinávskeho poňatia, ako už z videnej I-N-S-O-M-N-I-E, pod taktovkou amerického štúdia ? NÓRI ma jednoducho nedostali do zveráka, z ktorého by som sa nikdy nedokázal vyslobodiť, čo beriem, ako premárnený potenciál, s ktorým mali pracovať podľa svojho štandardného gusta, pretože ONI musia vedieť vytvárať patričnú atmosféru, ktorá pár-krát vychádza do prázdna ! Síce úvodné titulky, s archívnymi, brutálnymi zábermi, sú perfektné, normálne som sa nimi naladil na pozitívnu thrillerovú notu, bohužiaľ ma tento Elán po chvíli prestával interesovať, a ani účasť velikánskeho Stellana nezaručí, že aspoň On samotný film vytrhne z biedy ! _ Je to mierne nadpriemerná európska záležitosť, hodná jedného sústredeného pozretia, s tým, že REPETE by som si už určite nezopakoval, skôr by som zvolil - „druhý pokus” , ktorý sa mi vidí oveľa lepším, aj keď má o čosi nižšie hodnotenie na vyhľadávaných „zhnitých paradajkách” !!! (29.07.2018)

Zatímco v případě krimikomedie Hlava nad vodou dopadá vzájemné porovnání norského filmu a americké předělávky jednoznačně ve prospěch originálu, v případě Insomnie jde o vyrovnaný souboj. Norský originál je mnohem autentičtější, syrový, postrádající klasické okořeňující scénáristické kličky a efekty. Scénárista není k divákovi zdaleka tak vstřícný jako jeho americký protějšek, takže některé momenty a motivy nejsou oproti americké verzi podány tak polopatisticky. Americká verze boduje lepším vymodelováním vraha, kterého si zahrál výborný Robin Williams, zatímco v norské verzi hraje jednoznačně prim kriminalista v podání Stellana Skarsgarda. Jeho vyhořelý policajt ovládaný temnými démony je z hlediska filmového diváka vlastně zápornou postavou a film nekončí žádnou katarzí, spíš na jeho konci zůstává v divákovi pachuť z podivného vítězství spravedlnosti nad pachatelem zločinu. Závěrečný pohled do planoucích Skarsgardových očí je mrazivý... Norská Insomnie u mě boduje svou "obyčejností" - Engstromovou partnerkou a protihráčkou není pohledná filmová hvězda typu Hillary Swank, ale tuctová žena, co pracně zápasí se svými mindráky. Vůbec se o hrdinech norské Insomnie dá říct, že se svým myšlením a činy vymykají zavedeným šablonám amerických studií. Norský film je kriminálkou až ve druhé linii. V první řadě je to studie nezvládaných erotických vášní, pokrytectví, zbabělosti a neschopnosti vytvořit funkční partnerský vztah...Celkový dojem: 85 %. (14.11.2008)

Já patřím mezi ty, kteří nedají na seveřany dopustit, ale v tomhle případě se nedá nic dělat, ale remake s Al Pacinem bylo přece jen o něco lepší. I když ta atmosféra byla tady taky hodně syrová a Stellan Skargard byl jako vždy skvělý, zpracování Christophera Nolana mně sedlo daleko víc . Velká škoda, ale já nad trojku dneska nejdu. (23.03.2013)