Insomnie

Skvělý thriller. Mrazivá atmosféra, výborný scénář a zajímavě psychologicky prokreslený a nejednoznačný Jonas Engström ve výtečném podání Stellana Skarsgårda, režie filmu je taktéž na vysoké úrovni. Americký remake s Al Pacinem je také výborný a je těžké říct, který je lepší, oba filmy přistupují k látce jinak. (28.11.2009)

Americká verze se mi líbila, přesto plný počet * jsem ji nedal. Tajně jsem doufal, že původní norská ji trumfne. No je fakt, že Nolanův počin je takový koukatelnější, civilnější, protože toto je hodně syrové, naturalistické (např. scéna se psem). Těžko srovnávat výkony hlavních hrdinů; Pacino i Skarsgård byli naprosto výteční, ale druhý jmenovaný byl pomalu větší záporák jak klaďas a i se svojí sexuální chtivostí byl asi o něco uvěřitelnější. But on the other hand, co se týče vraha, zaujal mě víc Robin Williams, protože byl charakterově prokreslenější; v Skjoldbjærgově verzi jsme se o něm nedozvěděli vlastně nic. Příběh se zase tak moc nelišil, teda až na konec, ten se mi víc líbil v norské verzi. Co se týče realičnosti, originál znovu vede, tedy až na 1 scénu, a to při ohledávání mrtvé dívky; nikdo mi nevymluví, že ta "mrtvola" mrkla pravým víčkem a kamera tělo zabrala tak nešťastně, že jsem měl neodbytný pocit, že vidím, jak dýchá (dle nepatrného posunu břicha nahoru a dolů). Takže bych to viděl stejně jako v případě americké verze na 4*; přesto se mi asi líbila o něco více ta Nolanova. (09.11.2008)

Chlap přijde a místo toho, aby byl k užitku, něco posere, protože asi nemůže spát nebo co, tak se to snaží nějak zamaskovat, u toho spolupracuje jak s vrahem tak s kolegyní. Něco se vyřeší, ostatní zamete pod koberec a chlap zas jede domů. Ucházející atmosféra, fajn mlha a trocha sexuální fantasmagorie k tomu. (04.02.2008)

nejprve vysvětlím vlastní polohu, protože jde o potřebný kontext. prvně jsem viděl tento norský originál a přitom se těšil na Nolanův film. zjištění, že jde o jiný film téhož jména následovalo zklamání. po pár měsících jsem dostal příležitost zhlédnout Nolanovu slavnou Insomnii a po pár minutách od začátku, kdy už bylo naprosto zjevné, že jde o remake předchozího a já tudíž přicházím o všechna překvapení, jaká příběh snad mohl nabídnout, přišlo zklamání druhé. upřímně, ani původní Insomnie mě vůbec nenadchla, ale po zhlédnutí Nolanovy průměrné zbytečnosti jsem v ní některé filmové půvaby nemohl neobjevit. /// příběh je o ztrátě sebe sama ve spleti vlastních lží. policista zfalšuje důkaz, aby ochránil sám sebe před možnostmi dvojího výkladu toho, co bylo jen tragickou nehodou. zatímco původní film klade důraz na postupné vrstvení lží a pomalý a nenávratný propad pod úroveň vlastního svědomí, remake se v duchu přístupnosti filmu komukoliv pokouší tento motiv maximálně zjednodušit, jedna chyba, jedna lež, jeden následek. zatímco originál velmi znepokojivě představuje šablony 'klaďas' a 'záporák' vpravdě jako pouhé nálepky, které nejenže nemusí odpovídat skutečnému stavu, ale mohou označovat dokonce i zdánlivý protiklad, remake tuto působivou cézuru nahrazuje pouhou nicotnou relativizací skrze svědomí zpytujícího a nespavostí trpícího vyšetřovatele. mimochodem, Al Pacino v této roli podal více než slušný výkon, což je jeden z mála kladů, které bych Nolanovu remaku přiznal. oproti němu je Stellan Skarsgård amorálnější, hlouběji přesvědčený, že účel světí prostředek, je to mrákotná stvůra, budící ten dojem, že sama dávno zapomněla účel svého povolání. zato Al Pacinova postava je tragická pro vědomí svého morálního selhání, pro plné uvědomění si svého svědomí a pro chápání úlohy policisty ve společnosti právě tak jako zrádných úskalí této práce. Al Pacinův vyšetřovatel, ač se mu to nedaří, touží být ve své práci lepší, je hnán snahou po sebezdokonalení (pozitivní příklad divákovi), které odporuje jeho psychologický rozklad. to úsměvné americké moralizování bych snad i přehlédl, kdyby tak drze neprotiřečilo pravému duchu přejatého příběhu o rozdílu podstat povahy dobra a zla v realitě a v obecném povědomí. morální úpadek "hrdiny" je totiž ještě více převážen pochopitelností činu "antihrdiny", která se ukáže být bolestivě zřejmá, když se svému protivníku ve vší upřímnosti přizná a ten paradoxně zrůdný čin ve vší jeho ne/přirozenosti popíše. další vážný problém vidím při porovnání závěrů obou filmů, kde v remaku dochází k vykoupení smrtí a předání "poselství" hloupému divákovi v podobě rady: "držte se vždy vlastního svědomí", pak v originále celou tu elegii odvane vítr, stopy zahladí příliv a mnohem varovnější demonstrací svědomí je skutečnost, že by bylo jedinou doménou ozvěn tragických událostí a hrdina by s nimi sám musel do smrti přežívat, kdyby ovšem takové svědomí měl. (18.01.2011)

Zvyčajne je originál lepší ako jeho prerábka, tu som sa však sklamal, to nebol tento prípad. Oproti americkej verzii je táto škandinávska podstatne suchšia, bez šťavy a Skarsgard nech kuká do blba koľko len chce, tak na nevyspatého Al Pacina proste nemá. Dokonca ani tá atmosféra tu taká nebola a to je už čo povedať. Zas na druhej strane v USA to chytil do rúk Nolan a v tom asi vidieť ten zásadný rozdiel. (14.02.2022)