Insomnie

Oproti americkému remaku, který považuji za výborný, je ale přeci tento seversky chladný (nedočkáme se žádného přehnaného emocionálního chování postav, všichni mají stále stejnou tvář, což ale neberu jako negativum, právě naopak) originál pro mne zajímavější. Hlavně postava Skarsgarda je tu mnohem větší uchyl a svině než Al Pacino v US verzi (hlavně scéna v autě se spolužačkou zavražděné, recepční a scéna se psem), holt amíci na to nemají zkrátka koule. Plus lepší závěr co se osudu detektiva týče. (03.02.2008)

No, znova se na to už asi nepodívám, ale zajímavé to rozhodně je. Viděl jsem sice už americký remake, ten byl v něčem lepší (občasná koukatelnost), v něčem zase horší (přehnanější), ale jinak bych si netroufnul říci, který ze snímků je lepší. Toto je evropská produkce, a taková ta surovost, umělečtější tón, nepodbízení se, pesimismus a tak, to na tom filmu znát je, ale je otázkou, jestli je to problém nebo ne. Mně to nevadilo. (03.02.2008)

S norskými filmy se setkávám ještě méně, než s japonskými, takže asi bych si asi měl tu jedinečnou příležitost cenit mnohem více. Žel původní Insomnie tak úplně jedinečným zážitkem pro mě nebyla. Obecně moc nefandím americkým remakům cizokrajních filmů, spíše bych se dokázal označit za jejich menšího odpůrce, ale uznávám, že snad každý typ filmu může nabízet snímky různorodé kvality od mimořádných klenotů přes průměr až po úplný škvár... a v rámci amerických remaků je pro mě tím vrcholem v podobě mimořádného klenotu Nolanova Insomnie z roku 2002, která mi s ohledem na styl vyprávění oproti původní verzi připadala údernější. Norský originál na mě působil svým syrovým pojetím až přehnaně studeně, snad vzhledem na tu enormní odtažitost na mě příliš nefungoval ani jako napínavá detektivka a nevyvolal tak silný účinek, jak bych dle námětu očekával, ani jako psychologické drama. Neklidnou atmosféru se tvůrcům povedlo vybudovat, Stellan Skarsgård ztvárňující osamělého (i ospalého) detektivka s prohřeškem na svém kontě dokáže zaujmout minimalistickým herectvím obličejem, uhrančivost nechybí ani představitelovi ústřední záporní role, přesto Al Pacina s Robinem Williamsem si budu z americké verze v těchto rolích pamatovat o něco víc. Společné setkání v jedné lanovce patří určitě k povedeným scénám, ale zdaleka nemá v sobě tu působivou symboliku společného setkání na jedné lodi. [65%] (31.03.2022)

Nejdřív jsem viděl remake, takže asi budu trochu porovnávat. Ten děj byl v podstatě stejnej, ale v remaku se mi víc líbily motivace postav - řekl bych, že tam byly víc propracované. Tady byl ale detektiv Engstrom o něco větší hajzl. Na druhou stranu tady aspoň nebylo žádné americké klišé. Vůbec se nedivím, že si to zasloužilo remake, protože děj se vážně povedl. Mimo porovnání musím ale říct, že se jedná o spíš průměrnej snímek. Ale zas ne tak průměrnej, aby nestál za shlédnutí. (26.09.2019)

Až do nebes jsem tady vychválila Insomnii (2002). K její předloze jsem se dostala až za delší čas a můžu jenom říct, že pocitově jsou to dva naprosto odlišné filmy. Zatímco Insomnie (2002) je hlavně o soucítění s hlavní postavou "chudák malej", u téhle norské si říkáte pořád dokola "ten parchant jeden", ale zase za mě "krásnej parchant". Je plná erotického dusna, ze Stellana je to cítit na hony daleko a až jsem kvůli tomu nemohla usnout. Ráda si na některé scény opět vzpomenu. Drsný, rázný, surový film, ufff! (08.10.2016)