Ve službách legie

Nastassja Kinski v hereckém výčtu na prvním místě a název filmu v podání českého distibutora jsou značně zavádějící. Kinski se tam mihne asi na minutu a francouzské legie zaberou minuty tři. Jedná se o příběh muže, jehož osobní tragédie dovede coby žoldáka do řad srbské armády. Tváří v tvář hrůzám bosensko-srbského konfliktu jednou přeteče onen pomyslný pohár a on si řekne dost. Zachrání před smrtí Srbku nosící muslimské dítě a po porodu se snaží oba dva dostat do bezpečí. Všichni se vydávají na depresivní cestu válkou zdecimovanou Bosnou. jakkoliv to zavání klasickým americkým kýčem, zdání nakonec klame. Antojevič bez příkras pálí do vlastních řad a poukazuje jak na zvěrstva páchané srbskou armádou, tak i na přístup Srbů k ženám znásilněným bosenskými muslimy. Denis Quaid se pak nejprve mění z amerického diplomata na apatického zabijáka, který následně znovunalézá lidské hodnoty. Neprávem zapomenutý film. 80% (15.04.2014)

Veľmi, veľmi emotívne. A veľmi drastické. Peklo, nenávisť, zabíjanie... úplne ma to položilo. Našťastie pointa je jasná: aj v mori zla a zverstiev vojny žiari "Boh v človeku". Len akoby sa predieral. Nenápadne, ako lúč slnka pomedzi mraky, ale je isto tu! Najviac ma odzbrojila navonok nenápadná scéna pomoci chorvátsko-srbských manželov, ale aj iné, napr. "platba krížikom" v autobuse alebo zahodenie zbrane do mora v závere.... K scenáru mám ale niekoľko výhrad. Najmä akt pomsty v úvode filmu zásadne odmietam. Postrieľanie moslimov (pravdepodobne aj nevinných) nie je riešenie. Ani tých vulgarizmov tam nemuselo byť až toľko - aj tak to bolo naturalistické až-až... (13.04.2010)

Savior je moc smutná a drsná road movie válkou zmítanou Bosnou. Možná, že těch brutálních scén tam bylo na mojí náturu skoro dost a nebo byly až příliš vyhrocené, ale zřejmě ten, který to měl všechno pod palcem, Predrag Antonijevič věděl přesně co dělá a proč. A tak takový Goran, který symbolizoval jemu podobné, mě iritoval od samého začátku, takže jsem byla vděčná, že jeho role byla jen krátkodobá. Jinak jsem tu strastiplnou cestu s touto nesourodou dvojicí Joshua a Very prožívala s nimi a moc mě tudíž potěšilo, že se v průběhu cesty "ta pitomá věc", jak o ní mluvil Joshua, nakonec proměnila ve "věc nádhernou". Vůbec těch pocitů jsem během filmu prožívala celou škálu. Od vzteku, hrůzy, bezmoci, hořkosti smutku, ale i trochu zklamání, protože ta američtina tam příliš často vystrkovala ty svoje růžky v podobě občasných patetických momentů, zázračné vnitřní proměny Joshua a ten konečný puntík si mohli už úplně odpustit. Jinak jsem pár odlehčujících momentů postřehla a uvítala, například to, jakým způsobem se dá v nouzových podmínkách nakrmit kojenec. Ale jak už tady někdo píše i přes některá negativa na mě Savior fungoval celou dobu a k tomu určitě přispěl i bezchybný a skvělý výkon Dennise Quaida. Jen mě mrzelo tak krátké mihnutí Stellana před kamerou, protože jeho herecký potenciál byl de facto zcela nevyužitý. (18.11.2013)

Věděla jsem, že mi doma leží nějaký film s Dennisem Quaidem (můj oblíbenec) a Natassjou Kinski. Něco válečného, moc jsem od toho nečekala. Po nějaké době jsem si to pustila a už první jméno v úvodních titulcích mě přesvědčilo, že to nebude jenom válečná limonáda oslavující americké vojáky bojující hrdě ve světě. Produkce: Oliver Stone. Kdo viděl, jak se Stone staví k Vietnamu, může věřit tomu, že tady je jeho postoj k válce velmi podobný. A mně svým způsobem ještě mnohem bližší. Částečně díky tomu, že jsem srbštině ve filmu rozuměla, částečně díky vlastním zkušenostem: řadu Srbů, kteří během války v Jugoslávii přišli o své rodiny, osobně znám. Savior se těžko popisuje, pro někoho to bude jen obyčejný film o tom, jak se jeden americký voják snaží ochránit ženu s novorozeným dítětem, pro mě ale znamenal mnohem víc. Až naturalisticky pojaté scény, kdy hlavní hrdina chladnokrevně zastřelil ani ne patnáctiletého kluka (je přece válka) nebo kdy jeho kolega zkopal těhotnou ženu (je přece válka), ve mně bouřily krev a měla jsem nutkání všem postavám jednu vrazit. I přes mé místy agresivní tendence ale tento film fuguje přesně obráceně; po jeho zhlédnutí si začnete říkat, jak zbytečná a strašná válka je. Vždy, když něco podobného vidím, si vzpomenu na proslov Roberta Kennedyho z 5. dubna 1968 nazvaný "Mindless Menace of Violence", a říkám si, že ten chlap měl sakra pravdu. Nebudu to ale protahovat: Savior mě jednoduše emočně strhl. Možná i proto, že se nezaměřuje na vojáky, ale ty největší oběti každé války: civilisty. Na mém pomyslném žebříčku tak stojí jednoznačně ještě mnohem výš než třeba jiný Stoneův film o válce: Narozen 4. července. (30.09.2007)

Docela jsem se těšil, ale v průběhu filmu mé nadšení opadávalo. Silný je začátek, kdy se hrdina zachová.. no dost nehrdinsky :) Potom se chová, jak se chová, má to svůj smysl, buduje se tím půda pro další děj, ale není to nic úžasného. Brutalita a zbytečnost celého konfliktu je jasná a opět je tu dost drásavě připomenuta. V závěru ale přijde scéna, která se jentak nenatočí. Scéna s ukolébavkou je úžasná. Možná to někomu může přijít laciné a cílené na city, ale je to prostě bomba. Za to to rozhodně stálo. (25.02.2015)