Harold a Maude

„Řekl jsem si, že být mrtvý mě baví.“ – „Chápu. To baví spoustu lidí. Ale nejsou mrtví. Jen si netroufají žít.“____ Je to tak. Na věku fakt nezáleží. Někteří osmdesátiletí mají tolik životního elánu, že strčí do kapsy i mnohé dvacetileté. Harold byl sympaťák každým coulem, Maude mě svým životním optimismem převálcovala, když stárnout a umírat, tak aspoň s grácií. Příjemný, vtipný a dojemný zážitek. (03.07.2008)

Zvláštny film a netradičná love story. Životom prekypujúca starenka Maude mala môj obdiv počas celého filmu, ale až na spoločne strávenú posteľ by som to nevidel... Typickým anglickým i čiernym humorom je film prešpikovaný celý a hlavne vtipná scéna s policajtom to u mňa posunula bližšie k štyrom hviezdam. 70%. (20.08.2014)

Harold se jako asi každý teenager zaobírá posledními věcmi člověka, inscenuje rozmanité formy sebevražd a chodí na pohřby lidí, které neznal. Maude se jako asi ne každá stařenka snaží vyždímat ze života poslední kapky legrace, sbírá vůně, vytváří podivné skulptury, krade auta a... chodí na pohřby lidí, které neznala. Jeden odmítá život, jaký mu nalinkovala afektovaná matka, druhá využívá toho, že jí už nikdo nic takového udělat nemůže. Ti dva mají cosi společného... Tehdejšímu americkému publiku se to ovšem nezdálo, film vzbudil značné pohoršení a hysterii. Teprve po letech se stal součástí zlatého fondu. To se tak někdy stává, že film předběhne dobu... 80 % (19.04.2005)

Podobnost s Nicholsovým Absolventem je nasnadě (téměř nikým nepochopený jedinec, kýčovitá hudební složka apod.). Zhýralý mladík Harold hledající smysl života ve světě, kde mu nikdo nerozumí, tápe, neví kudy kam. Utíká pryč do světa zinscenovaných sebevražd. Děsivé výjevy, které kontrastují se silným nezájmem Haroldovy matky, jež synovy eskapády dobře zná, působí značně komickým dojmem a nesčetněkrát jsem se přistihl se zvláštním úšklebkem na tváři... Naopak Maude, velmi čilá, vitální, až infantilní stařenka, je Haroldův pravý opak. Užívá si zbytku života plnými doušky a nechává svého přítele alespoň částečně nahlédnout pod pokličku a přičichnout vůni života, toho opravdového. Raný Ashbyho film, jenž byl ve své době jedněmi nadšeně přijímán a druhými zatracován, představuje jeden z vrcholů autorovy dráhy, skrytý klenot Nového Hollywoodu. (04.11.2007)

Nechci komentovat bezprostředně po zhlédnutí, třeba se časem rozepíšu. (16.03.2023) Jako první jsem viděla divadelní zpracování s Květou Fialovou a Josefem Kubáníkem. Tehdy bylo paní Fialové 82 a Kubálníkovi 30 let. Jako první mě trefil do oka veliký rozdíl v hlavník postavách. Bud Cort měl v době natáčení 23 let, ale vypadal tak na 15, skoro jako dítě. Romantice já moc nerozumím, jsem spíš realistka, když zhodnotím s odstupem, je to příběh nešťastného mladého muže s psychickými problémy, který má potíže navazovat vztahy. Nejedná se o milostné vzplanutí v pravém slova smyslu, ale o přilnutí k osobě, která pomohla prolomit začarovaný kruh. Asi tak, když se pacient zamiluje do terapeuta. Američané v touze po velkých tématech často sahají k psychicky potiženým: Rain Man (1988), Co žere Gilberta Grapea (1993), Forrest Gump (1994), Lepší už to nebude (1997), na divadle třeba NE/NORMÁLNÍ. Většinou se jim podaří vytvořit příběh, u kterého diváci vytahují kapesníčky, ale který je většinou silně odtržený od reality. Mělo to být dojemné, ale vlastně je to jen smutné, i když dobře zahrané. (21.03.2023) (16.03.2023)