Zbytečná krutost

U Coenů nikdy nevíte, co bude v příští minutě. Spletitě protkané příběhy ad absurdum, akce, napětí. Černého humoru požehnaně. Velice stylový soundtrack je hlavně namíchan z klavíru, některé pasáže byly propasírovány na míru zvláštními zvuky, při kterých doopravdy stojí chlupy. Šikovný hvězdný start humoristů noir si tímto snímkem získal řadu stálých obdivovatelů. (21.06.2004)

Nádherná (a rozhodně nikoliv zbytečná) performance z divadla krutosti, co se většinu času tváří jako zatraceně znepokojující, morbidní a dusivá mrcha, ale ve finále odkape sympaticky zvráceným humorem v černé. Zřejmě nemá valný smysl upozorňovat na to, jakými jsou bratři Coenové nápaditými řemeslníky, protože za ně promlouvá nejen jejich všeobecně pozitivní pověst, ale zejména holý (a ve Zbytečné krutosti) snadno čitelný fakt, že jsou schopni vzít dokonale banální příběh ušitý primárně "do kraťas" a nekompromisně jej roztáhnout na drsnou kompaktní podívanou ("do gatí"), která srší, jiskří a doutná filmařskými "vychytávkami". Oč tu běží je atmosféra, atmosféra nahuštěná do naturalistických sekvencí mrtvolného ticha bez ticha, díky které jsem se na hodinu a půl nervového vypětí, ocitl v klaustrofobické temnici lidského podvědomí. Ruku v ruce s rozjímavým obrazem, jehož podstatnou náplní jsou mnohoznačné pohledy a dlouhé, opravdu dlouhé a zneklidňující expozice par excellence, vyvstává paralela s obdobně hypnotickým zážitkem u "tamté země, co jaksi nepřivykla staříkům" - podobnost čistě podvratná, potěšující a nutící k zamyšlení nad lehkostí, s jakou lze překlenout přes dvacet let (v jádru nezměněné) tvorby. Demagogizujícím krácením podrženo a sečteno - Zbytečná krutost je mistrná stínohra, pekelná rošáda, u které neznámá značí omyl bez viny, známá neznámou, které bychom se měli obávat, ale nadevše je úspěšnou zkouškou dospělosti, u níž na přitěžující vypravěčský balast nezbylo místa. (omluvte kostrbatost tohoto sdělení) (04.10.2008)

Na tak banální zápletku o pár postavách (byť coenovsky podvratně dirigovanou) je to místy spíše fetišisticky unylé než nepříjemně napínavé, ale závěr dodává cynicky laděné story důrazně krvavou tečku s fakt cool nápadem (dvě místnosti, však kdo viděl, ví o čem mluvím). Už tady je to o svérázných postavách a černém humoru, už tady je vidět, jak mají Coeni vytříbený audiovizuální cit a už tady je jasné, že se zbytečná krutost zkrátka nevyplácí. Tahle země není pro starý ale vede o dost a je zatím mým nejoblíbenějším "vážným Coenem". Možná za to může Bardemův rozkošný kukuč. [Přesná stopáž: 96 min] (01.07.2009)

TOP 10. Koncert pro čtyři herce a jeden zapalovač. Někdo zemře pomalu, jiný rychle a ten, kdo nakonec přežije, by nejraději umřel taky. M. Emmet Walsh by mohl kandidovat na titul "Svině desetiletí", Coenové by pak mohli dostat cenu za "Nejsenzačnější debut v historii kinematografie". It's so bloody simple... (05.06.2008)

Grandiózní ántré bratří Coenů do filmového světa. Výtečný psychothriller s partou herců na malém prostoru. Za zmínku stojí skvělá práce s kamerou - ty nájezdy nemají chybu. Díky využití nepříliš známých herců film nabývá na autenticitě (vynikající M. Emmet Walsh). Film je od začátku do konce napínavý, má dusnou Texaskou atmosféru, jednu kultovní drsnou dvacetiminutovou scénu beze slov a hudby a závěrečnou desetiminutovku, při které se tají dech. Coeny prostě můžu. 95%. (30.09.2008)