Ticket to the Memorial
Režie:
František FilipScénář:
Jiří HubačKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SrnkaHrají:
Karel Höger, Blanka Waleská, Stella Zázvorková, Vladimír Menšík, Josef Větrovec, Zdena Burdová, Karolina Slunéčková, František Hanus, Lubomír Kostelka (více)Obsahy(1)
Inženýru Kalinovi (K. Höger) je už sedmdesát let, on ale stáří neuznává. Na začátku příběhu se vrací do rodného městečka, aby se tu setkal se svou první láskou Bětuškou Jarošovou (B. Waleská). Kdysi jí dal slib, že se pro ni vrátí, pak se ale jejich osudy rozešly. V městečku je už ale všechno dávno jiné a oni dva se také změnili. Po dobrodružném hledání se nakonec s Bětuškou setká, ale už jako se starou paní. Zopakují si svou někdejší mileneckou procházku, svezou se kočárem, posedí ve „své vinárně“ v lese… (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Když se dá dohromady dvojice Jiří Hubač a František Filip, je o největší kvalitu postaráno. Do toho geniální herecké obsazení Karel Hoger, Blanka Waleská (její asi nejlepší role), Stella Zázvorková (nehorázný herecký výkon), nebo Vladimír Menšík, tak už jen hltám každý záběr, každou scénu, každý detail. Občas zamrazí v zádech, zaslzí v očích, pohladí po srdci. Do toho překrásná hudba Jiřího Srnky, pro kterého byl Lístek do památníku jeden z posledních skladatelských počinů. Na tyhle Hubačovy filmy pod režijním vedením Františka Filipa nedám nikdy dopustit!!! Ještě musím zmínit nádherně obrazovou kameru Rudolfa Stahla. Geniální, mistrovské, lidské dílo!! ()
Letní cerhenické kino. Myslel jsem, že půjde o zcela vážné melodrama, takže mě překvapilo, že Lístek do památníku je velice vtipný – teda místama, jak se říká v Big Lebowském. Film má trochu šrámkovskou atmosféru, nejen díky Písku, což jsem zjistil až zpětně, ale i díky motivu tajemného splavu, který chce najít Högerova postava a v jednu chvíli i jeho hystericky opatrovnická sestra uvalující na věci minulosti a lásky přísné embargo. Jako by to byl Šrámkův stříbrný vítr, závan mládí a nadějí… Herci jsou samozřejmě výborní, jen jsem musel myslet na to, že Karel Höger občas hovoří stejným „bodrým“ tónem, jakým namlouval kocoura Mikeše. ()
Nádherná televizní adaptace o v mládí ztracené a znovu nalezené životní lásce, s určitě skvělou hereckou příležitostí zejména pro trio hlavních herců. Trochju vyhrocený a nečekaný konec mi v tomto podání vůbec nevadil. Nikdy více a snad v žádném jiném filmu mi Stella Zázvorková nepila krev tak jako v tomto. Jiří Hubač a František Filip to byla záruka tehdejší dramatické televizní tvorby. Viz. např. další úspěšné televizní filmy "Nezralé maliny", "Ikarův pád" nebo "Tažní ptáci". ()
90% - Nádherný příběh. Jiří Hubač to uměl napsat, František Filip natočit a všichni herci prožít. Příběh o muži, který hledal po téměř padesáti letech lásku a našel ji tam, kde ji asi nikdy nečekal. Nejdojemnější pro mě ovšem nebylo setkání dvou lidí, kteří kdysi prožívali společnou lásku (Karel Höger a Blanka Waleská), ale zpověď Kalinovy sestry (Stella Zázvorková), kterou učinila na lavičce svému prasynovci (Ivan Vorlíček), a pak její rozhovor se svým bratrem na konci filmu, kdy on pochopil. Po shlédnutí mi bylo příjemně smutno. ()
Nu vzhledem k tomu, že jsem před nedávnem viděl o patnáct let starší Ošklivou slečnu a o čtyři roky starší Romeo a Julie na konci listopadu, kteréžto pro mě obojí pětihvězdičkové záležitosti, byl jsem z tohoto počinu dost zklamaný. Karel je pořád skvělý, leč Waleská holt není Medřická že... Tahle paní mi vždycky ve všem přišla taková nějaká nemastná, neslaná. Takže jako femme fatale, do které je hlavní postava zamilována 50 let mi zrovna moc neseděla. Takže jaksi nevhodný kásting poslal celý film tak nějak do kopru. A příšerná Zázvorková na zabití to jen dodělala. Asi jsem si až tady definitivně uvědomil, že mi jako herečka skoro všude lezla na nervy. ()
Galerie (61)
Zajímavosti (7)
- Na filmu spolupracoval architekt Jan Zázvorka, bratr herečky Stelly Zázvorkové. (M.B)
- Stella Zázvorková hraje sestru Karla Högera. Ve filmu říká, že jej hlídala od pěti let a že ho vodila do školy. V reálu byla Zázvorková o 13 let mladší než Höger. (Pedro72)
- Inscenace byla mezi diváky tak populární, že se hudební vydavatelství Supraphon rozhodlo vydat její záznam na gramofonové desce v roce 1978, bohužel ve zkrácené podobě z důvodu omezené možnosti delšího záznamu. (sator)
Reklama