Muž, který nebyl

Připodobnění první - Americká krása v noirovém hávu. Připodobnění druhé - Magnolia bez emocí. _Obyčejně vypadající muž s obyčejným životem, který by ale chtěl změnu z nekonečného koloběhu všedních dní, nebýt jen tichým pozorovatelem, ale i silným hybatelem dění. Poplatně teorii chaosu a efektu motýlích křídel však i malé podněty způsobují velké změny a tak i zpočátku relativně nevinný zásah změní (či zničí?... nebo snad i zlepší?....vyřeší?) vše. _Pomalu, s rozvahou a jen pár slovy na rtech je předestírán příběh ve kterém náhoda (či osud?) je důležitější než záměr a motivace postav postupně odumírá se vzrůstající nejistotou o existenci smyslu jejich počínání. _A stejně tak smysl filmu se i přes počáteční zdání nenachází v naraci, ale v hloubavě meditativní náladě ve které i beze slov je možné vyjádřit složité myšlenky. 8/10 (19.01.2008)

Černá KOMEDIE? Povídali že mu hráli. V Muži, který nebyl, je asi tolik humoru jako v Kafkově Procesu a mimochodem, je to právě klasik světového existencialismu, který by byl na postavu a osudy Eda Cranea hrdý. Pravda, Coenovic hrdina je poněkud aktivnější a tragédii svého osudu rozehraje sám, rozhodnutím, které je ospalé a nepochopitelné jako on sám. A v sílícím proudu osudových událostí se Ed také snaží poněkud více plovat než odevzdaný Josef K. O to horší je však jeho deziluze. Coenové vytvořili neuvěřitelně působivý, plastický a stylový portrét muže-loosera, kterému život unikl mezi prsty a který se v jedné chvíli stal pro druhé (i sám pro sebe) duchem. To nejsilnější je právě Edova postava, kterou s neuvěřitelnou věrohodností "umračil" Billy Bob Thornton. Počáteční dojem, že se jedná o chladného cynika, který prostě vyhlásil světu věčné mlčení, přerůstá v silnou sounáležitost s obyčejným člověkem, který mlčí ve světě, kterému nerozumí a který nerozumí jemu. V závěru už je ledová maska Eda Cranea definitivně pryč a divák náhle stojí tváří v tvář postavě tak lidské, že mu v obrysech připomene naše každodenní malé existenciální inferno. Za vráskami a strnulou grimasou hlavní postavy se skrývá neuvěřitelně křehké lidské jádro, to jádro, které taje při poslechu Beethovenových klavírních skladeb, to jádro, které by chtělo mluvit, ale nemůže, protože neví, co říct. Ještě dlouho poté, co Eda zalilo světlo věčnosti jsem seděl, zíral do tmy a vychutnával pocit, že se Coenům povedlo něco opravdu VELKÉHO. Film černý jako čerstvě nalakovaná rakev, dokonalá urnička plná absurdity. Kremace každodennosti. (28.06.2005)

Už som videl niekoľko filmov od Coenovcov, takže nemôžem povedať, že mi je ich dielo neznáme. Ale ani to, že patrím k ich nekritickým obdivovateľom. Ich tvorba je zaujímavá a nevšedná. Platí to aj o Mužovi, ktorý nebol, ktorý radím k tomu lepšiemu z ich tvorby. Voľba čiernobieleho filmového materiálu a Billyho Boba Thorntona do hlavnej úlohy boli pre úspech filmu rozhodujúce. Frigovsky nehybná tvár hlavného hrdinu akoby symbolizovala nehybnosť jeho prázdneho a stereotypného života. Ale nielen on, ale aj ostatné postavy sú výborne vykreslené. Vrátane mladučkej Scarlett Johansson povinne cvičiacej Beethovenovu Mondschein sonate, ktorá sa nevymyká z plejády neúspešných a problémových postáv zaľudňujúcich tento film. Príbeh má množstvo peripetií, ktoré umožňujú nevnímať jeho relatívne pomalé tempo. Som rád, že som si pozrel tento film. Len som mal po istom čase nutkanie spočítať scény, v ktorých Ed Crane nefajčil. Ak by justícia chvíľu počkala, nepotrebovali by na exekúciu ani elektrické kreslo. (02.08.2012)

Film o muži, pro kterého svět nenašel pochopení. Z nenadání se objevil, znenadání zmizel...jako když vítr vyzdvihne prah do letmých končin nejhlubší duše diváka, který sleduje právě tento film a na konci je naprosto omráčen tím, jak bratři Coeni dokázali skloubit tak nádherný, trochu avantgardní ale i tak naprosto absurdní příběh. Příběh ve kterém Billy Bob Thornton exceluje snad nejlíp, jak zatím mohl. Černobílost už je jen k dokonání dokonalosti atmosféry a jeho příběhu, který se zdá být neuvěřitelným, ale i tak se mi chvíli zdál natahovaný přesto nijak nudícím a i tak morbidním a vážným v životě zároveň. Jeden z mála filmů, který mě osobně zasáhl, zasáhl na srdíčku tak jako málo který. (poslední myšlenka těsně před smrtí) Myslel jsem na to, co mi jednou řekl jeden funebrák, že vlasy rostou ještě chvíli po smrti. (05.05.2007)

Z pohledu studie existencialismu určitě zajímavá věc. Z pohledu zážitku nevinného diváka ovšem velké utrpení. I když se hlas Thortona poslouchá skvěle a na Coeny mají dialogy a především monology až nezvyklou hloubku, tak se to prostě dvě hodiny nedá vydržet. Opět snímek sklouzl do fáze nudy a dostal se tam velmi rychle. Film má určitě své kouzlo i dostatečně zajímavou atmosféru. Bohužel asi jen pro vybranou skupinku diváků, která je ochotná si nechat prokecat díru do hlavy. Lepší dva kousky. (16.09.2018)