Muž, který nebyl

Billy Bob Thornton si zapaluje jednu za druhou, Scarlett Johansson hraje na klavír Beethovenovu Měsíční sonátu, a víc ke štěstí už člověk vlastně nepotřebuje. V podstatě dokonalý film, kterému osobně nemám co vytknout. UPDATE 23.8.2016 - Na druhé zhlédnutí po letech jsem se už k tomu stavěl lehce rezervovaně. Sice se mi stále líbil a některé momenty mi přijdou vyloženě úchvatné (především všechny scény s Tonym Shalhoubem), ale jako celek to u mě už tak nefungovalo. Ten černobílý formát mi nově přijde zbytečný - ten film by podle mě v pohodě fungoval i v barvě - a docela mi tam vadil herecký výskyt Frances McDormand, kterou moc nemusím, a potom Scarlett Johansson, která je zde vyloženě tragická. Já ji kdysi měl rád - než jsem si uvědomil, že jako herečka za moc nestojí, a navíc hraje v čím dál horších filmech. Co mě na tom filmu ale stále okouzluje, je jeho pomalé tempo, decentní humor, výtečná kamera, promyšlený scénář a skvěle napsané postavy - už jen samotný Ed Crane je nesmírně zajímavý a osobně mi přišel jako obrovský sympaťák. Btw. to UFO tam mi přišlo jako strašný úlet. Ze samotného závěru - který jsem už v běhu času zapomněl, aby mnou teď nově otřásl s o to větší intenzitou - mi je vyloženě smutno, a v duši se mi rozlila nekonečná melancholie. Chtělo by se teď jen stát pod nočním nebem, kouřit jednu za druhou, poslouchat Beethovena - a tvářit se podobně nezúčastněně, jako Billy Bob Thornton, když ho - SPOILER ALERT - v závěru vedou na elektrické křeslo a on pronese nejkrásnější repliku z celého filmu: Tak jsem tady. Nejdřív jsem nevěděl, jak jsem se tu ocitl. Věděl jsem, jak šly události za sebou. To jsem vám vyprávěl, ale nedávalo mi to smysl. Jsem rád, že mi jeden pánský časopis za můj příběh zaplatil. Při psaní jsem si všechno ujasnil. Mám pět centů za slovo, tak promiňte, že píšu rozvlekle. Teď mi to všechno zapadá do sebe. Je divné, když znáte přesné datum své smrti. A v tom časopise chtějí, abych popsal, jaký je to pocit. Je to, jako když vyjdete z bludiště. V bludišti chodíte nazdařbůh, zabočíte si podle chuti, narážíte do slepých konců. Jedno po druhém. Ale když získáte odstup, vidíte, že všechny ty zákruty jsou obrazem vašeho života. Těžko se to vysvětluje. Když to vidíte vcelku, přinese vám to klid. Ti lidi z časopisu se taky ptali na výčitky. Jo, asi mě mrzí, že jsem druhým způsobil bolest. Ale ničeho nelituju. Opravdu ničeho. Dřív jsem litoval, že jsem holič. Nevím, kam se odeberu. Nevím, co najdu za hranicemi země a oblohy. Ale nebojím se odejít. Možná tam některé věci pochopím. Jako když se mlha rozplyne. Možná tam bude Doris. A možná jí tam budu moct všechno říct. Všechno, pro co tady nemám slova.". UPDATE 28.2.2021 - Po pár letech mě ten film zastihl v momentě, kdy jsem si ho nanovo dokonale vychnutnal. Ty překrásné černobílé obrazy, dokonalé herectví BBT a všech ostatních, skvělý soundtrack... celé je to tak úžasně promyšlené a chytré a zábavné... prostě wow. Veškeré malicherné výtky, které jsem k tomu filmu kdysi měl, jsou zapomenuty. Obrovský požitek! (18.06.2011) (méně) (více)