Rambo III

"Rambo III" zosobňuje labutí píseň osmdesátkového stylu akčňáků, kde gerojové čistě svou zabejčenou silou, nikoli fištrónem či taktikou napravovali křivdy světa ve vážně nabubřelých spektáklech. Při zevrubném pohledu na Stalloneho kariéru se ukazuje, že na rozdíl od svého hlavního konkurenta Arnolda neměl Sly moc cit pro trendy a dobové nálady. A tak ve stejném roce, kdy Arnold do kin v reflexi politiky glastnosti poslal "Rudé horko", které kombinovalo drsné macho thrillery s nahláškovaným nadhledem buddy bijáků, Stallone se pokoušel ždímat vyčpělé téma Studené války a burcovat povědomí o konfliktu, který nikoho v USA nezajímal. Na druhou stranu scénář "Ramba III" zjevně vnímá proměny žánru a tak vztah titulního hrdiny a plukovníka Trautmana obohacuje o nějaké to verbální špičkování - nepřítomné v dřívějších dílech a zjevně okopírované ze "Smrtonosné zbraně". Ale základ zůstává veskrze totožný jako v předchozím díle, jen ještě zduřelý více jak dvojnásobným rozpočtem. Stallone vlastně druhým a třetím filmem série předkládá ve svém pohledu univerzální recept na řešení jakéhokoliv válečného konfliktu, které z nějakého zřejmě fetišisticky umanutého důvodu zahrnuje luk s výbušnými šípy a likvidaci záporáka v helikoptéře. Pamatuju si, že v chlapeckém poblouznění, kdy jsem všechny osmdesátkové bijáky bral smrtelně vážně, mi "Rambo III" připadal nejúžasnější z celé trilogie, což zajisté souvisí s tím, že jsem se zde mohl projektovat do gerojova dospívajícího sidekicka. Dnes si pořád myslím, že se jedná o nejlepší díl série, byť tedy z čistě cringe hlediska. Ježišmarjá, vždyť tohle je dokonalost sama - od regulérně vymakaných akčních sekvencí, přes prosťáčkovský naivismus zdejší militaristické agitky, po hrdinu tak zasmušile existenciálního, až je se svou naondulovanou trvalou totálně ňufí. A k tomu samozřejmě scenáristické vrcholy jako dialog o modrém světle. Nelze než věřit zkazkám, že všichni kromě Stallona věděli, že točí srágoru, a tak k tomu i přistupovali. Byť je ale škoda, že původně angažovaný režisér Russell Mulcahy to dával příliš očividně najevo, takže byl odejit. Protože v režii tohoto zběsilého videoklipového formalisty, který natočil fenomenální 80s nezřízenosti "Kanec" a Highlander", by "Rambo III" byl ultimativním campem. _____ Ještě jen tak na okraj:  Hlavní překážku Stallonovy kariéry představovaly jeho herecké ambice a fakt, že se vždy bral příliš vážně. Vlastně až do poloviny osmdesátek, kdy se konečně smířil s image akčního hrdiny a současně jí bohužel také zcela propadl, se jeho filmografie vyznačuje pravidelným trendem, kdy po každém (v jádru překvapivém a outsiderském) hitu následuje několik zoufalých a kasovně tragických pokusů ukázat širší herecký rejstřík. Na druhou stranu právě díky nálepce talentovaného herce, kterou mu úspěšně přiřkl PR mýtus kolem prvního "Rockyho", platil Sly ještě značnou část osmdesátek za větší hvězdu než Arnold. Ten se teprve postupně díky videotrhu vypracovával z vod béček na vrchol Hollywoodu. Až v druhé polovině dekády, kdy se Sly zhlédnul v jednostranném soupeření s Arnoldem o to, kdo z nich bude mít větší bicák a méně podkožního tuku, se mu začali všichni otevřeně vysmívat, což dokládá nejen šňůra jeho každoročních nominací na Zlaté maliny. Novodobá vlna uznání Stallona, příznačně opět podpořená jeho návraty k rolím Rockyho Balboy a Johna Ramba, pak více než cokoli jiného dokládá selektivnost veřejné paměti i dobovou ovíněnost nostalgií. Inu, historii přepisují vítězové, a tím Stallone nakonec vždy nějak překvapivě byl - asi proto, že všichni chceme věřit mýtu o obyčejném nuzném chlápkovi, který to čistě svým úsilím dotáhne až na vrchol. Byť teda pořád i v tomhle zůstává lepším vzorem ten Arnold. (01.10.2023) (méně) (více)