Rocky

Sylvester Stallone - scénárista si napsal roli, kterou Sylvester Stallone - herec zvládá zahrát zcelabez problému. Bohužel... poněkud pomalejší Rocky Balboa občas vede dlouhé plky o ničem a film je díky tomu velmi často nudný. Toto na druhou stranu vynahrazuje velmi dobře napsaná a výborně zahraná romantická linka, která je asi tím nejkrásnějším, co může Rocky nabídnout. Závěrečný zápas je velmi napínavý, přesvědčivý a nakonec film zachraňuje na 4 hvězdy. (27.02.2007)

Ve své milované Philadelphii se živí jako lamač kostí ve službách pochybných vymahačů dluhů, boxuje v podprůměrných zápasech, moc dobře ví, že to se svou inteligencí nikam příliš nedotáhne, ale dvořit se plaché prodavačce Adrianě ještě zkusí. Poté, co dostal padáka z tělocvičny, přijde šance, která se neodmítá. Mistr světa v těžké váze dává možnost vyniknout nějakému neznámému boxerovi. Bude to Rocky, který chytne příležitost za pačesy. Boxerská báchorka za pár šupů vydělala velké peníze a otevřela Slyovi cestu na hollywoodský Olymp. V jednoduchosti tkví největší síla. A právě Stallone umí s robustní jednoduchostí říkat důležité věci!! (12.12.2005)

Země neomezených možností otevře svou náruč i omezenému člověku a ani nemusíte vidět trenky Apollo Creeda, aby vám bylo jasné, o jaké zemi se bavíme.. Stalloneho kariérový jackpot, u kterého naprosto chápu jeho popularitu (Gonna Fly Now dokáže divy) a oceňuji přímočarost, s kterou se zhostil vzestupu prosté Popelky s Jižní tlapou, ale mě to Hřebcovo courání s iritující řečí těla mezi tělocvičnou, zverimexem a milostným tápáním, zakončené nenápaditě natočeným zápasem mužů, které před 15. kolem napadl roj včel, nikdy moc nebralo. A že to v ´76 bylo lepší než Taxikář? To mluvíte ke mně..? (07.03.2019)

Sly dokázal, že umí hrát a taky výborně psát. Těžko by někdo čekal, že se hrdina akčních filmů dokáže skvěle vyrovnat s lidským příběhem. Stalloneho lehce neohrabaný (v tom dobrém slova smyslu) hrdina, který zbortí hradby nesmělosti osamělé dívky, je vrcholem jeho kariéry. A věřte tomu, že box je tady ta nejméně důležitá záležitost. Oscar za nejlepší film právem zasloužený. (30.07.2002)

Ještě pár let před tím, než se na plátna kin dostal Scorseseho Zuřící býk, který sklidil řadu uznání, natočil nikterak známý režisér neméně pozoruhodné dílo. Tvůrci přišli s postavou otrhaného ztroskotance, muže jenž rezignoval na své velké sny a spokojil se s přežíváním v chudé čtvrti, v obyčejném bytě. Muže zamilovaného do obyčejné dívky, nijak zvlášť krásné. Člověka žijícího ze dne na den, beroucího vše co se naskytne, jen aby si přivydělal pár babek navíc. Jestli někdo kritizoval herectví Sylvestra Stallonea, že je toporně prkenné, pak tady jej tedy dovedl k téměř naprosté dokonalosti. Ta jeho těžkopádná mluva, jak v originále pak i v dabingu, tak ta k postavě a jejímu charakteru naprosto pasuje a pomáhá jí dotvářet. Zpočátku se celé vyprávění táhne v takovém syrovém duchu, prostý styl záběrů, dialogy ve scénáři, taková ta gangsterská atmosféra mafiánských filmů z prostředí New Yorku. A tam kdesi na pozadí hoří malý plamínek milostného vztahu dvou hlavních postav. Člověk by při sledování řekl, že ty dobrácký řeči, ta možná až příliš zdůrazňovaná dobrácká povaha budou v kontrastu vůči svalnaté muskulatuře působit neopravdově, ale to je chyba lávky. Tohle všechno je navíc doplněné o tóny nezaměnitelného hudebního doprovodu z tvůrčí dílny Billa Contiho. V druhé polovině se už konečně přes tu nebetyčnou skromnost, kupu řečí v silném duchu amerikanismu a výměně názorů přechází do zlomové fáze, fáze o té síle vůle, vytrvalosti a chuti něčeho dosáhnout. V rozšmajdaných keckách a špinavé teplákovce se začíná dotvářet nejen oscarové sportovní drama, ale taktéž přímočarý a citlivý pohled na člověka, jeho duši a sny. No a v samotném ringu se pak zrodilo průkopnické spojení zmiňované síly vůle s potoky krve, kterého se v pozdějších letech chytila kupa béčkových akčních filmů s Van Dammem a jemu podobnými. Stallone napsal poměrně slušný scénář, kterým dostatečně prokázal svou tvůrčí všestrannost. Ten nepříliš známý režisér John G. Avildsen film zručně ukočíroval a pozlacená soška rozhodně není v nesprávných rukou. O to víc zamrzí, že to v současnosti dopracoval k těm už jednou přemílaným béčkovým filmům. Krom režie byl zlatou soškou oceněn i celý film a střih, jenž právě napomohl k té silné emotivní atmosféře. Kamera nebyla a ani nemohla být nijak dynamická, dokonce ani v ringu samotném, ale přesto se o tu atmosféru zasloužil kameraman James Crabe v míře nemalé. Talia Shire zůstala pouze u nominace, ale nelze jí upřít, že byla Stallonemu rovnocennou partnerkou, stejně jako výběr jeho velkého soupeře v podání Carla Weatherse. Oba si své role navíc zopakovali v dalších dílech. Co na závěr? Je tohle už legendární záležitost? To ukáže doba, ale tenhle film krom již trocha sentimentálního vlivu zametl cestičku mnohým lepším či horším pokračovatelům v celkem populárním oboru sportovního dramatu. Proto nemohu jinak než za 5. (10.01.2005)