Noc rozhodnutí

Pavel Hasa zreziroval v roce 1993 inscenaci pribehu, ktery jeste stejne jako posledni pesak mozna mohl, svym aktem zmenit ci mozna i poopravit prubeh ci zacatek druhe svetove valky. Hlavni role prezdidenta Hachy se ujmul jako vzdy bezchybne, naposledy pred kamerou objevyvsi se Rudolf Hrusinsky. Vykony ostatnich hercu jsou na urovni odpovidajici jeho derniere.Tvurcum bych mozna vytknul nepatricne ucesy vlasu zejmena mladych nemeckych vojaku. 'Vyti vlku az do konce mych dnu,Vyti vlku..." (20.03.2009)

Dr. Emil Hácha byl pozoruhodným člověkem. Kdyby "stihl" být prezidentem dříve, troufám si říct, že by byl uctíván více než Masaryk. Osud nebo možná Pán Bůh (Dr. Hácha byl silně veřící) mu ke stáří připravil nelehký úkol, který mu dodnes nezávidí snad nikdo. Ale vydržel, až do samého konce a zatracení. Až s pádem železné opony se začalo rozkrývat, kolika příkoří a jak nelehkého údělu se tomuto skromnému, obětavému a čestnému muži dostávalo. Po přečtení knihy historika Víta Machálka si Dr. Háchy vážím o to víc. Naše republika by si měla toho velikána našich nedávných dějin připomínat častěji. Inscenace režiséra Háši jen připodobňuje co se asi mohlo stát oné noci 15. března 1939 v Berlíně. Ovšem s mistrovským výkonem pana Hrušínského, který takřka na smrtelé loži doslova zhmotnil kontroverzní osobu Dr. Háchy. Má to mimořádnou atmosféru, která je v televizní inscenaci málokdy k vidění. (26.03.2023)

Inscenační specialista Háša tímto zmapoval jednu z nejzásadnějších a nejhorších nocí v dějinách českého národa. Nepřekonaný mistr české, dramatické scény, kterému mohli herci doposavad jeho role jen závidět, zde k závidění přidává, a tím i vlastně podtrhuje, svou roli poslední, jež by asi nemohl ztvárnit nikdo jiný. V myšlenkách a s odkazem českých reformátorů, učitelů i státníků zde bojuje s časem. S časem, který se nedá zastavit, stejně jako zfanatizovaná, vojenská mašinerie a její vize nového řádu. Neakceptovatelné požadavky a národnostně morální souboj. Ortel nad (zatím) spokojeně spícími lidmi v podobě jednoho podpisu. Dokonalou atmosféru mi lehce narušovaly scény z podzemního vojenského štábu. Nicméně snímek naprosto bez diskuze podtrhuje vysokou kvalitu filmů a TV inscenací z první poloviny 90. let. (14.03.2014)

Tragédie výrazné osobnosti veřejného života posledních let monarchie i První republiky, vynikajícího právníka, zodpovědného občana, muže, který více než s rdousící nepřízní doby bojoval s Alzheimrem. Zhruba tak lze popsat postavu blízkého spolupracovníka obou československých prezidentů meziválečné éry v jedné z nejtěžších chvil jeho života (nemohl tušit, že ho čeká ještě větší smršť obou heydrichiád, jež zničí jeho dobré jméno). Háchova tragédie ani v nejobtížnějších okamžicích života prezidenta někdejšího Nejvyššího správního soudu z líhně zemského českého výboru před r. 1918 nebyla kolaborací. V mezích svých stále se tenčících sil tento muž bojoval podle svého nejlepšího svědomí s okupanty, které nepozval, a mocí, kterou nenáviděl. (Srovnejme jeho chování s počínáním stalinistického Gottwaldova vedení KSČ v padesátých letech; ze skutečných odbojářů včetně Edvarda Beneše nikdy nikdo tohoto tragického muže z kolaborace neobviňoval). Rudolf Hrušínský, sám slábnoucí a z našeho světa odcházející, ve svém hereckém a vůbec uměleckém epilogu předvedl jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Zmínku pro své nadprůměrné výkony zaslouží i František Němec (ministr Chvalkovský) a Josef Abrhám (Háchův osobní důvěrník, snad nejblíže tomuto vymezení stojí dr. Havelka, pracovník prezidentské kanceláře). Bohužel nepřekvapí, že toto vynikající dílo, jehož hodnota není pouze umělecká, ale stejně zásadně i dokumentární - obstojí i v tomto ohledu - dodnes není na DVD nosičích, kam už dávno patřilo. Je to nevídané sebezašlapání po vlastní kvalitě. Není ani první a určitě ani poslední. I taková je naše doba. (02.01.2008)

Po dlouhé době jsem vplula do českých vod a do tématu o kterém se hodně psalo, píše a bude psát a dokonce i hrát. Cítila jsem se docela zvláštně, když jsem si uvědomila, že to byl poslední film Rudolfa Hrušínského, který brzy nato zemřel. Možná tenhle nemilý fakt byl o to víc autentičtější, vzhledem k roli prezidenta Háchy, který byl také velmi nemocný. Musela to být hnusná doba a rozhodnout se v tak vážné situaci nepodepsat, by stejně neměl žádný úspěch. Ocenila jsem i dobové filmové záběry, které jsou sice téměř notoricky známé, ale já jsem pokaždé fascinovaná tím člověkem, který dokázal neuvěřitelně zmanipulovat takovou masu lidí. A ano, byli jsme v kleštích z kterých nebylo úniku a já bych nechtěla být v pozici Emila Háchy, který věděl, snažil se do poslední chvíle nepodepsat.........zkrátka dějiny se už nezmění. A jak tady píše Enšpígl, tak co bychom na jeho místě udělali my? (01.03.2017)