Andrew - člen naší rodiny

Životopis jedného robota. Pokiaľ budete vnímať tento svet ako alternatívnu utopistickú budúcnosť a nie ako predstavu tvorcov o budúcnosti našej, nemusí vám film pripadať smiešny. Je to nižšia liga ako Ja, robot a ja sa rád dočkám aj časov, kedy Ja, robot bude nižšia liga oproti nejakej inej adaptovanej Asimovke. Ak film s robotom, tak sa rieši vždy v podstate iba jedna otázka. Otázka osobnosti, rozumu, citov a rovnoprávnosti. Andrew nerieši nič iné. Ale vlastne to je viacero otázok a nie iba jedna, len stále je podstata rovnaká. Jednoducho "there always been a ghost in the machine". (29.08.2016)

Bicentennial Man je příjemná rodinná "pohádka" o robotovi, jenž se chtěl stát člověkem. Na to, že je to na motivy povídky od I. Asimova, jsem čekal trochu něco jiného. Bicentennial Man je totiž klasický Columbus - v tom dobrém, i v tom špatném slova smyslu. Je to rodinná, přeslazená a dojemná rodinná podívaná v tom nejameričtějším pojetí. Herecké výkony jsou dost dobré - Robin Williams umí hrát až neskutečně lidsky a člověk mu to naprosto žere. Hornerova "dojemná" hudba je rovněž pěkná. (10.07.2012)

Po dlouhé době jsem měl možnost vidět film, který mně velmi zasáhl!!! Tento film je naprosto nádherný. Příběh o robotovi, co se chce stát člověkem, jenž je natočen naprosto spičkově. Tohle se prostě režisérovi povedlo znameňitě. Celé dvě hodiny jsem se dobře bavil a seděl jsem naprosto uchvácen. Robin Williams se na tuto roli parádně hodí a jeho výkon je fantastický a navíc je to samozřejmně sympaťák. Krásnou hudbu ke snímku složil James Horner, jehož hudba je naprostým skvostem. Možná, že by se ve filmu našla i nějaká ta myšlenka, že nikdo zde nebude navěky a že každý musí umřít. Také bych neměl opomenout krásně dojemný konec při kterém mi i nějaká ta slzička ukápla. Já si nemůžu pomoci ale dávám 5*! (23.09.2007)

Ono Andrew je krásny film, no bohužial já som sa uňho trocha nudil a dej sa strašne vláčil, nič zaujímavé. Obsahovo obyčajný film a formou takisto nič moc, obyčajne nakrútené. Robin Williams je skvelý a v detstve bol Andrew moja obľúbená postava, no dnes už si uvedomujem, že je to jednoducho romantika medzi robotmi a tú ja naozaj nemusím. Navyše, keby scenár ponúkol lepší príbeh a hlavne lepšie dejové zvraty, mohlo to byť jedno z najlepších rodinných sci-fi. /60%/ (26.06.2010)

Svým způsobem se jedná o přelomový film, neboť značí, že kyberpunková revoluce už dávno proběhla a její konstitutivní prvky jsou plně ratifikovány v estetice fikčních světů amerických melodramatických snímků rodinného typu. Zatímco např. filmy Já, robot, I.A., nebo Matrix, obsahující typické akční scény a hi-tech ponurou atmosféru, akcentující určitou temně-fatální předpověď budoucnosti, mají sklon vzbuzovat atavistický strach z probuzené technologie, vymknuté z rukou člověka, což je typické pro postkatastrofickou protokyberpunkovou hard core science fiction, Andrew žádným kybertechnologickým komplexem z budoucna netrpí, neboť je s ní pevně sžitý. William Gibson na rozdíl od Isaaca Asimova obavy z robotů a umělé inteligence nemá: tam kde Já, robot končí tam Neuromancer teprve začíná, neboť aporémou už dávno není to, zda nás vlastní technologie náhodou nepřekoná a nezahubí, ale zda ve svém rozvoji nepředstavuje ekvivalentní paralelní "bytující" entitu, jež představuje nový neantropocentrický evoluční skok. Střízlivé, civilně-nefuturistické dekorace ukazují na to, že vývoj estetiky architektury a designu je konzervativnější než ve Star Treku, což je diskutabilní - spisovatel Jan Křesadlo v sci-fi románu Girgal píše, že sci-fi beletrie se po určité době sama kompromituje svými neuváženými seky v esteticko-technologických vizích a stává se pamětnicky úsměvnou, proto se snaží své popisy v tomto směru zobecnit, právě tato vizionářská odvaha je však esencí science fiction, ale to jen tak na okraj. (16.03.2004)