Andrew - člen naší rodiny

200letá "pouť" unikátního robota Andrewa za svobodou a tím, aby se stal člověkem (zevnitř i zvnějšku). Protože láska. Jeho šlechetné snažení hladce plyne, také při něm nemusí překonávat žádné záludné překážky a nikdo mu cíleně nehází klacky pod nohy. Zaměřením na vše překonávající romantiku si však filmaři sami podrážejí židli, jak povznášející zážitek topí v nádrži uslzeného sentimentu. Přičemž nad vodou je všemi silami drží líbezná hudba Jamese Hornera (pravda, mocně se vykrádajícího). (13.01.2023)

Nemůžu si pomoct, ale Robin je mi vážně nesympatický. Nemyslím tím, že by byl aspirant na nejšerednějšího herce planety a přilehlého vesmíru to nee, detailní záběr na jeho krásné oči mě vždycky rozněžní, ale vadí mi ty jeho role ve filmech. Kompletně všechny ty až příliš dramaticky nudné slaďárny. Stále stejný, unylý výraz v obličeji, neustále utrápený nad životem, doplněné uvzdychaným hudebním doprovodem ... tydlencty typické, americké filmy, u kterých si plačky přijdou na své fakt, fakt nemusím. (04.09.2018)

Isaacu, Isaacu, co ti to provedli! Normálně mi nevadí, když autoři z původní knihy něco změní, tentokrát si ale tvůrci vzali jen původní nápad a od základu ho překopali tak, aby to vyhovovalo publiku Chrise Columbuse (nic proti němu, Sám doma je můj oblíbený dětský film). Pár momentů sice potěší, nápříklad závěr, ale ta půlhodina před ním je pro někoho, kdo Asimovova Pozitronového muže četli, opravdu trudná. Když už se točí film podle knížky, tak by se měla uchovat původní myšlenka, téma. Tady udělali z humanistické sci-fi romantickou komedii. (05.11.2003)

Film obsahující množství zásadních myšlenek týkajících se samé podstaty lidství. Jenže podává je tak dětinskou formou, zabalené v pouťových cukrkandlových šustivých obalech, že se z nich dospělému divákovi při ochutnávání samou lepkavostí upatlávají prsty, přeslazeností překrucuje jazyk a přebarveností převalují oči v sloup. "...A pak přijde něco jako smrt a oddělí tě od tělesné schránky... Ale tvá milovaná je stále s tebou... Je to zázrak... Dojdeš až do nebe a vrátíš se živý..." (02.10.2014)

Mnohem víc se mi líbilo Spielbergovo zpracování domácího robota, protože to nebyl "jen" pouhý příběh, ale bylo v tom něco víc. Film to byl sice moc hezký a z teoretického hlediska mu není co vytknout, ale na mě to bylo strašně ploché, prázdné a předvídatelné. Nicméně Asimov umí a tak to na nadprůměr pořád stačí. 70% (28.04.2017)