Rodinná pouta

Skutečný koncert seriálové zábavy. Bojím se, že tento seriál nastavil laťku tak nízko, že nebudu moci objektivně hodnotit jeho konkurenty latinskoamerické provenience. Bohužel mi uniklo "několik" dílů, a tak jsem ochuzen o dramatické a dokonale stupňované zápletky, které se vzájemně předhánějí v realističnosti a uvěřitelnosti. Myslím si, že scénárista s herci soutěží, zda-li dokáží ještě pokazit jeho neocenitelnou práci. (29.10.2004)

Ne, nebudu nadávat. Spíš zkusím dát nějaké postřehy. - Proč, proboha proč je tolik postav nevyužitých? Respektive proč jediný Révai alespoň trochu vypadá, že hraje a i to nejspíš proto, že mu role hajzla usnadňuje co se dá? - Tosim má pravdu s těmi dialogy o hovnu, já vím, že Tarantino to proslavil, ale prosímvás, jestli někdo nedokáže poznat rozdíl mezi Pulp Fiction a tímhle teroristickým útokem na obyvatele ČR, tak je asi vážně nemocný... Stejně tak, jako když někdo polovinu vysílacího času nechá postavy kecat o tom, jak se jelo ve městě, jaké máme dnes počasí... - Myslím si, že i průměrný člověk si dokáže dát pět a pět dohromady a odhadnout děj na dvacet dílů dopředu. Jeden příklad za všechny: Firma je podvodně prodána (alespoň pokud si to dobře pamatuju), Honza (pro neznalé - Saša Rašilov jako syn majitele) odjede do Ameriky a všichni se asi patnáct dílů diví, jak se mohl zachovat tak bezcharakterně a zbaběle prcnhout. Po patnácti dílech Honza přijede a všechny šokuje tím, že přes své známé v Americe to byl on, kdo firmu koupil. Načež se jeho otec urazí a třicet dílů s ním nemluví, protože mu "nebylo nic řečeno". Ach Bože... - Klaustrofobické kulisy, roztřesená režie, stupidní scénář (je vůbec nějaký? Takovýhle výplod snad ani nelze plánovat!!!), hrozní herci, strašlivé pazvuky zvané hudba... Já vím, už se utápím v klišé recenzí špatných věcí, ale co mám proboha říct? (19.07.2007)

Viděl jsem všeho všudy dva díly, proto nevím zda li je správne tento (zcely bezpochyby dementní) seriál hodnotit. Já vím, že bych měl vidět těch dílů mnohem víc, ale ono to prostě ani nešlo, já se opravdu snažil. Jenže to je taková nesmyslnost, že i ty dva díly, které jsem zhlédnul mě dováděli do stavu nepříčetnosti nebo otupělosti. Moje babička se na to dívá, sám to nechápu, to snad radši kdyby četla tu svoji červenou knihovnu než tohle. Nenapadá mě prostě nic co by stálo alespoň za starou bačkoru. I ta podvraťácká Morávková působí trapně. O ostatncíh nemluvě. Všichni zúčastnění by se nad sebou měli zamyslet, jak něco takového vůbec mohlo vzniknout. Ale to oni né, peníze jsou peníze. Proto si seriál bude nadále pokračovat. Důchodci se na to dívají jen proto, že jim nic jiného nezbývá a ostatní jen proto, že prohráli nějakou sázku, zřídili se v hospodě, chtějí se zabít nebo se zbláznili jiné vysvětlení vysoké sledovanosti mě nenapadá. (09.08.2007)

Je úterní večer a na Mary přicházejí první známky absťáku. Dlaně se začínají potit, oči se zalévají krví. Ve stavu totálního deliria hledá jedinou možnou pomoc u svého přítele Tesly. Přichází k němu a lehce se ho dotýká. Tesla ji obdaří mrknutím a začne konějšivě zpívat: Mááám se lááásky svéé vzdááát... Mary je na vrcholu blaha. Dostala svou pravidelnou dávku... Tento úvod měl být jakousi demonstrací, jak to asi vypadá ve většině českých domácností v inkriminované večery, kdy nám po televizních obrazovkách juchá prkenná Dana Morávková (nad jejíž prkenností by mohl žárlit kdejaký dub, ba i leckterý majestátní cedr by hanbou svěsil své větve), jíž zdatně sekunduje Klára Jandová, která je tak neuvěřitelně neuvěřitelná (neuvěřitelná ve tom smyslu, že jejímu výkonu nevěříte ani nos mezi očima) a pomalu svými "kvalitami" dohání Laďku Něrgešovou a již zmíněnou Morávkovou. Ale ani muži nezůstávají pozadu. Tomáš Krejčíř proplouvá seriálem s jedním jediným výrazem (přiblblý úsměv - většina lidí ho nevyprodukuje ani když se hodně moc snaží) přimontovaným na ksichtě a Jan Révai je výrazný asi jako Afroameričan ve tmě a svým "umem" skvěle doplňuje ostatní herecký ansámbl tohohle výkalu. A to nejlepší na konec v podání eunucha Matuše. Zkrátka naprosto dementní seriál, který vůbec nemusel vzniknout, uvážíme-li možnost dávkovat se emocemi u jihoamerických velkoseriálů. Dávka je přece nutná, ne? No jediný, kdo ji potřebuje jsou tvůrci a ta dávka by jim měla být aplikována automatickou střelnou zbraní z bezprostřední blízkosti do obličeje. (11.06.2005)

Neskutečná papundeklová volovina z české produkce. Když jsem se loni počátkem roku dozvěděl, že seriál bude kvůli autorským právům stažen z vysílání, jednalo se o jeden z nejšťastnějších okamžiků mého života. Mé nadšení ale brzy opadlo vztekem ze zprávy, že seriál bude vysílán i dále, tentokrát pod názvem Velmi křehké vztahy... Tak trochu souhlasím s jedním komentářem, podle kterého se Karel Svoboda seriálu pomstil tou nejhorší hudbou, jakou mohl složit. O mrtvých jen dobře, ale tato hrůza se opravdu nedá poslouchat. Ale když se na tento seriál dívám celkově, tak jsem v pokušení udělit jednu hvězdu, neboť ze srovnání s takovou Mou tlustou Valentýnou vycházejí Rodinná klepeta poměrně dobře. „Mám se lásky tvé vzdáááááát…“ (9.) (27.08.2006)