Kafe a cigára

Prvním dojmem bylo jednoznačně zlamání. Možná i proto, že nekouřím a kafe nijak moc nevyhledávám, takže mi asi chybí cosi podstatného k tomu, abych si tenhle film dokázal užít ;o) Jenže postupně si mě tenhle film nefilm vážně získal. Nevím čím to je a někdy Jima Jarmusche podezírám z toho, že to neví ani on sám, ale jeho filmy jsou, přes všechnu stylizovanost a libování si v absurditě, neuvěřitelně živou výpovědí o světě a o lidech, kteří v něm žijí.... Jarmusch zase nezklamal. 80% (02.08.2009)

prosté pití kafe a hulení cigaret, doplněné mlčením či konverzací o ho*ně, snímané černobílou statickou kamerou s prostřihy na stůl shora, mě po prvním shlédnutí vůbec nenadchlo... ovšem pokud jste měli stejné dojmy, neházejte hned cigáro do obilí a dejte jimovi druhou šanci - snímek totiž nabízí mnohem střízlivější a méně kritický prožitek, vidíte hlouběji než poprvé, i když stále forma značně převyšuje obsah... seřazení povídek je až na výjimky prakticky od nejslabších po nejlepší, takže vydržte, celkově je to (zejména herecké výkony a některé dialogy) skutečně šperk kultovního filmu počátku tisíciletí, i když ne zcela dokonale opracovaný... leč pokud víte, co zhruba čekat, nebudete zklamaní. závěrečná informace pro ty, kteří přecejen nemají odvahu na film koukat: sežeňte si alespoň velmi povedený soutdrack! 60% (28.05.2008)

.... američtí dentisté už několik let stojí před všemi videopůjčovnami v zemi a vřískají, že kdo si půjčí Kafe a cigára, dostane se de facto na listinu zla, z níž není úniku. Jasně, co na tom, že čmoud z hříšný tyčinky a černý bláto, způsobuje gigantickou přeměnu vašich krásných bílých zubů v nehonosné místo, kde ani Domestos nepomůže od bakterií. Když je člověk vytočen na nejvyšší míru (a vykřičet se ve vašem parku vám zrovna nepomáhá od vystresnutí) je přeci úplně přirozený, že sáhneme po těchto démonických přisluhovačích. A hrom do toho, aby to nepomohlo.___ Docela by mě zajímalo, zda Jarmusch patří mezi ten typ lidí, kteří při pohledu na doutnající listí, okamžitě vytahují krábu, aby souznil s přírodou a nebo tyhle povídky sepsal jen tak z plezíru (holt nechtěl mít své přátele ve fotoalbu a tak si je uložil na pásku...). Protože jestli je pravda ten druhý případ, tak klobouk dolů, poněvadž takové kecy o ničem, ale přesto nehorázně inspirativní, jsou důkazem, že Jim je synonymem ke slovu -wow. A věřte mi, že rozhodně nejste jediný, kdo po pár milisekundách z filmu, metal kozelce ke kávovaru, aby si mohl přiťuknou se svými oblíbenými herci alespoň přes obrazovku. Černým zubům a plicím zdar! (26.10.2008)

Jarmuschova odbočka, ale vlastne ani neviem od čoho a smerom kam. Proste iba taký menší film oproti ostatným, kde je jedna scénka buď lepšia, alebo horšia, ako tá druhá. A mne sa väčšina páčila. Možno aj tým, že nie vždy je všetko nejako geniálne vypointované, proste sa iba niečo povie, odchlípne a potiahne. Nie som kaviarenská krysa, nefajčím, nie som hipsterský intelektuál a napriek tomu mi to celé sadlo. Neviem, ako s tým teraz naložiť, čakal som totiž opak... (02.04.2017)

Tímto krokem možná riskuji smazání profilu z povrchu ČSFD, ale ať se na mě nikdo nezlobí, nemám ve zvyku chodit slepě uvnitř davu jen proto, aby na mě netáhlo. Nikomu neberu jeho filmový vkus. Pokud někdo v těch scénkách spatřuje smysl, pointu nebo jakoukoli zajímavost (krom přítomnosti několika hvězd), pak je všechno v pořádku. Mně však přijde zajímavější i tlachání sousedů v zahradní pergole. Jim Jarmusch nikdy nepatřil mezi mnou pochopené režiséry, stejně jako já asi nebudu jím pochopeným divákem. A mám pocit, že se na tom nic nezmění ani v momentě, kdy bych čirým omylem narazil na dvojku... (26.07.2011)