Kafe a cigára

Jim Jarmusch je jeden z režisérů, který mi opravdu příliš nesedí, a i přesto že jsem to věděl, jsem se chtěl na Kafe a cigára podívat. Jenže už fakt, že snad ke každému herci, který v tomto filmu je nic nemám, příliš je také nemusím, stejně jako režiséra, což je určitě zásadní problém, ale zase tam stál bod komedie, a ty já mám rád. Jenže to co jsem pak viděl mi přišilo, jako kdyby si film herci točili pro sebe a stačilo jim jedno, že se hlavně pobaví oni sami, takový lehce rozmazlený děj. Herci si hrají svoje, smějí se u toho a příjde jim to hrozně vtipné, ale já u toho sedím a sedím, a naprosto ten jejich humor nechápu a o to víc mě zaráží, že jím to příjde vtipné, jako kdybych žil uplně v jiném světě, kde se absurdnostem člověk směje ale já jenom stojím a kroutím hlavou s tím, že tady bude něco špatně. Tenhle film je naprosto pro jiný svět, než ve kterém já žiju. (21.04.2009)

Krátké filmečky o ničem, které spojuje jenom chorobná touha po nikotinu a kofeinu. Skoro to působí jako zakázka tabákové společnosti pro několik studentů FAMU. A ono to jako studentský film doopravdy vypadá. Nechybí zápal pro věc, nemalé množství invence, svěží styl vyprávění, odvaha něco natočit jen tak pro sebe...a tak podobně. A on za tím stál Jim Jarmusch. Milé poklábosení. (21.07.2006)

Jarmusche mám rád, ale za tohle by zasloužil pár facek. Kafe a cigára jsou snímány třemi druhy statických záběrů ( polocelek, polodetail, pohled seshora ) - proto si rovnou škrtneme zajímavou vizuální stránku. Tudíž by měly minipříběhy stát na postavách a jejich dialozích. Jenže herci a jsou vě většině případů křečovití a jejich postavy až nesympatické, některé z nich jsem měl chuť nakopat...vy víte kam. "Dialogy o ničem" jsou až na pár výjimek nezábavné ( když si jen vzpomenu na perfektní úvodní dialogovou kafařskou scénu z úvodu Gaunerů ). Neznám přesně poetiku posezení u kafe ( ani nekouřím ), ale pokud to jso takhle křečovité session, tak o ně ani nestojím :)) 50% (18.07.2006)

Tohle nebylo pěkný..vážně ne. Všechny povídky jakoby měly stejnou osnovu, jen se měnili herci a prostředí. Fakt jsem si uvědomil, že rozhovor v reálném životě nemůže fungovat jako dialog ve filmu. Není co předvádět, přestože je obsazení kvalitní, dívat se na nudící se osoby mě nebaví a ani kamera děj příliš neosvěžila (kompozičně však výborné). Pro mě nejslabší Jarmusch, doufejme, že další "krize" už nenastane. (08.07.2006)

Když měl v kinech premiéru Paterson, prožíval jsem právě malý biografický absťák a zoufale jsem se rozhlížel, kterým snímkem svůj "hlad" po kinosále ukojím. Hodnocení, komentáře i odborné recenze měl sice skvělé, ale Jarmusch podle mých zkušeností patří ke skupině tvůrců, kde tenhle způsob získávání informací a obrázku o snímku nefunguje, protože režisérův kult kvalifikovanou debatu deformuje. Jarmuschovu tvorbu osobně dělím na dvě skupiny. Do té první patří Mrtvý muž nebo Noc na Zemi, do druhé Přežijí jen milenci. Ta druhá mě nepokrytě nudí a vyvolává lhostejnost; Kafe a cigára řadím spíše do té druhé skupiny. První dvě povídky naladily má očekávání na bod mrazu. Až jsem to chtěl vzdát, ale naštěstí jsem věděl, že přijdou i lepší kousky, jako je dialog sestřenek v půvabné dvojroli Cate Blanchett. Ten je často využívaný jako herecké cvičení na uměleckých školách. Zajímavější povídky jsou nicméně v menšině a nemohou vytáhnout celek do průměru. Jarmusch až příliš často pracuje s banalitou a stereotypem, jenže nijak objevně. Je to spíš únavné, mělké, někdy založené na pouhé přítomnosti celebrity, jindy na jediném fórku, který natažený do několikaminutové stopáže nedokáže prostor zaplnit. Několik povídek, kde lze hovořit o pointě, přináší v podstatě banální sdělení. To, že je Jarmuschův početný fanklub pravděpodobně považuje za objevení Ameriky a podobně je okouzlen i statickou formou založenou na opakování, je už věc jiná. Jarmusch často pracuje s minimalismem, tady už to někdy hraničí s urážkou diváka. Pro mě je na jeho snímku zajímavé snad jen to, že tabákovým kouřem prosycený film natočil v téže době, kdy byl v USA tabák rychle vytlačován z veřejného prostoru. Ať už film Jarmusch zamýšlel jako nostalgické ohlédnutí za minulými časy, nebo umělecký protest nad ztrátou části svobody a určitého prožitku, jeho postoj nesdílím. Celkový dojem: 45 %. (15.05.2017)