Kafe a cigára

Kafé a cigára je dokonalý sled příběhů, který propojuje jen to kafé a cigára. Příběhy na sebe nijak nenavazují a tak se na obrazovce děje stále něco jiného. A jeto naprosto dokonalý, v každé povídce nějaká hvězda, jako třeba Blanchett, Buscemi, Murray, atd... Ve filmu jde v podstatě o prd, je to konverzace většinou dvou lidí nad tím kafem a cigaretou. Některé příběhy jsou slabší(třeba právě s Blanchettovou mě nebavil) a některé jsou naprosto dokonalé(rapeři a Murray). Film je dostatečně zábavný a nenudí ale zase to není něco co bych si pouštěl každý den. (20.07.2010)

Tímto krokem možná riskuji smazání profilu z povrchu ČSFD, ale ať se na mě nikdo nezlobí, nemám ve zvyku chodit slepě uvnitř davu jen proto, aby na mě netáhlo. Nikomu neberu jeho filmový vkus. Pokud někdo v těch scénkách spatřuje smysl, pointu nebo jakoukoli zajímavost (krom přítomnosti několika hvězd), pak je všechno v pořádku. Mně však přijde zajímavější i tlachání sousedů v zahradní pergole. Jim Jarmusch nikdy nepatřil mezi mnou pochopené režiséry, stejně jako já asi nebudu jím pochopeným divákem. A mám pocit, že se na tom nic nezmění ani v momentě, kdy bych čirým omylem narazil na dvojku... (26.07.2011)

Jarmusche mám rád, ale za tohle by zasloužil pár facek. Kafe a cigára jsou snímány třemi druhy statických záběrů ( polocelek, polodetail, pohled seshora ) - proto si rovnou škrtneme zajímavou vizuální stránku. Tudíž by měly minipříběhy stát na postavách a jejich dialozích. Jenže herci a jsou vě většině případů křečovití a jejich postavy až nesympatické, některé z nich jsem měl chuť nakopat...vy víte kam. "Dialogy o ničem" jsou až na pár výjimek nezábavné ( když si jen vzpomenu na perfektní úvodní dialogovou kafařskou scénu z úvodu Gaunerů ). Neznám přesně poetiku posezení u kafe ( ani nekouřím ), ale pokud to jso takhle křečovité session, tak o ně ani nestojím :)) 50% (18.07.2006)

Jak jsem si teď přečetl pár komentářů, koukám, že tentokrát moc nebudu trčet z davu, když napíšu, že úplně nejvíc se mi ze všech povídek líbili Bratranci, ze všech herců Alfred Molina přímo v této povídce, dále vyzdvihnu výkon Cate Blanchett v dvojroli Sestřenic (ačkoliv jako celek mě tato povídka zase tolik nedostala) a dodám ještě větičku o tom, že mě hodně pobavil i Bill Murray ve společnosti dvou černošských hudebníků. I v tom zbytku se najdou silné klady: dobrá hudba v pozadí nebo jiný zajímavý prvek (listování časopisem), postava (němý kluk) či herec (kromě výše zmíněných mě ještě zaujal Tom Waits) a nevšední poetickou atmosféru všedního rozhovoru v kavárně si Jarmuschův film udržuje po celou dobu. Ta atmosféra filmu se mi asi tak kolem třetí povídky již začla zamlouvat, přestože kávě ani cigaretám vůbec neholduji. Jenže právě proto, že atmosféra všech 11ti povídek je vesměs stejná a některé z povídek tu prošumí bez pointy nebo bez vyvolání silnějšího dojmu, jen ta nezávislá atmosféra s černobílým vizuálem celý film plný repetitivních záběrů na kávu a hosty zhůry vždy neutáhne.     *** S Jimem Jarmuschem a jeho filmy to mám různě, některé mě naprosto pohltily a nadchly, jinými jsem se spíše pronudil, občas (spíše zřídka) se dělo i něco mezi tím a asi takto střídavě jsem to měl s tímto jeho povídkovým snímkem. [65%] (02.01.2023)

Když měl v kinech premiéru Paterson, prožíval jsem právě malý biografický absťák a zoufale jsem se rozhlížel, kterým snímkem svůj "hlad" po kinosále ukojím. Hodnocení, komentáře i odborné recenze měl sice skvělé, ale Jarmusch podle mých zkušeností patří ke skupině tvůrců, kde tenhle způsob získávání informací a obrázku o snímku nefunguje, protože režisérův kult kvalifikovanou debatu deformuje. Jarmuschovu tvorbu osobně dělím na dvě skupiny. Do té první patří Mrtvý muž nebo Noc na Zemi, do druhé Přežijí jen milenci. Ta druhá mě nepokrytě nudí a vyvolává lhostejnost; Kafe a cigára řadím spíše do té druhé skupiny. První dvě povídky naladily má očekávání na bod mrazu. Až jsem to chtěl vzdát, ale naštěstí jsem věděl, že přijdou i lepší kousky, jako je dialog sestřenek v půvabné dvojroli Cate Blanchett. Ten je často využívaný jako herecké cvičení na uměleckých školách. Zajímavější povídky jsou nicméně v menšině a nemohou vytáhnout celek do průměru. Jarmusch až příliš často pracuje s banalitou a stereotypem, jenže nijak objevně. Je to spíš únavné, mělké, někdy založené na pouhé přítomnosti celebrity, jindy na jediném fórku, který natažený do několikaminutové stopáže nedokáže prostor zaplnit. Několik povídek, kde lze hovořit o pointě, přináší v podstatě banální sdělení. To, že je Jarmuschův početný fanklub pravděpodobně považuje za objevení Ameriky a podobně je okouzlen i statickou formou založenou na opakování, je už věc jiná. Jarmusch často pracuje s minimalismem, tady už to někdy hraničí s urážkou diváka. Pro mě je na jeho snímku zajímavé snad jen to, že tabákovým kouřem prosycený film natočil v téže době, kdy byl v USA tabák rychle vytlačován z veřejného prostoru. Ať už film Jarmusch zamýšlel jako nostalgické ohlédnutí za minulými časy, nebo umělecký protest nad ztrátou části svobody a určitého prožitku, jeho postoj nesdílím. Celkový dojem: 45 %. (15.05.2017)