Sám doma 2: Ztracen v New Yorku

Za první Sám doma dostal Macaulay Culkin 110 tisíc dolarů, za Sám Doma 2 to už byli 4 miliony dolarů. Zaslouženě, protože právě Macaulay Culkin byl jedním z důvodů, proč první Sám doma tolik fungovalo. A také pochopitelně díky fenomenální dvojici Joe Pesci/Daniel Stern. Když už se pár měsíců po premiéře megaúspěšné jedničky začalo řešit realizování dvojky, bylo jasné, že se kromě roztomilého Macaulaye musí vrátit i mokří bandité. A přitom všem by Sám doma 2 pochopitelně měla dodržet pravidla sequelů, kdy má být všeho víc a být celkově větší. Jak na to? Tentokrát malého Kevina McCallistera nenechat doma, ale poslat ho do New Yorku!   Po prvním Sám doma pochopitelně už Sám doma 2 není tak objevné, přesto jde ovšem o naprosto důstojné pokračování, které důstojnou část téhle franšízy ukončilo skutečně parádně. Krom hereckého obsazení se vrátil i režisér Chris Columbus, scenárista John Hughes a díkybohu i skladatel John Williams, jehož soundtrack k prvním dvěma dílům Sám doma pořád patří mezi to nejlepší, co tahle hudební legenda stvořila. Přitom všem by pochopitelně bylo snadné vyčítat Sám doma 2 titul nastavované kaše, protože podobností s prvním filmem je tu více než dost a snadno by se mohlo zdát, že se koncept už vyčerpal. Jenže tak tomu rozhodně není.   Jednička zobrazovala příběh malého kluka, kterému se splnil sen většiny dětí o tom, že by byli rádi sami doma. Dvojka poté zobrazuje další naplnění snu průměrného dítěte o tom, že se dostane do New Yorku, bude bydlet v luxusním hotelu, cpát se zmrzlinou, pizzou, jezdit limuzínou a utrácet v hračkářství. I zde je ovšem zapojeno morální poselství o tom, že samota ve finále nikomu neprospívá a i když se člověk někdy se svou rodinou pohádá, pořád je to rodina. I zde se nachází linka s postavou, která působí nebezpečně, ve finále se ovšem jasně projeví, že by člověk neměl člověka soudit dle obalu. Velmi snadné by poté bylo Sám doma 2 obvinit z vykrádání prvního filmu, spíše by se ovšem dalo říct, že Sám doma 2 staví na tom, co v jedničce fungovalo výborně a s lehkými změnami se to pokouší aplikovat i tady. Rozhodně to není odlišitelné jenom tím, že se jeden film odehrává v New Yorku.   Sám doma 2 pochopitelně též není vrcholem intelektuální zábavy, jde ovšem pořád o velmi zábavnou záležitost. Především i díky vrcholným mimickým hereckým schopnostem dvojice Joe Pesci a Daniel Stern. Ti se opět vrací jako Harry a Marv, přičemž Marv je překřtí z mokrých banditů na dlouhoprsté bandity a opět mají plán na potencionálně výnosnou loupež, kterou jim pochopitelně musí překazit známý Kevin s další várkou nebezpečných pastí. John Hughes při psaní scénáře opravdu dbal na to, aby Harryho a Marva pořádně potrápil a přivodil jim možná ještě větší traumata než z prvního filmu (což se zdálo jako úkol téměř nemožný). Pesci a Stern tenhle film naprosto ovládli.   Macaulay Culkin byl pořád malým roztomilým sympaťákem, který se uměl správně usmívat do kamery a opět se mu podařilo dokázat, proč všechny následující Sám doma naprosto selhali. Culkin byl totiž skutečnou castingovou trefou, která roztomilostí, šibalstvím a víceméně přirozeností udělala z Kevina McCallistera toho milovaného Kevina McCallistera. Všechny jeho interakce, ty správné emocionální výjevy a automatická sympatičnost z něj z dnešního pohledu dělají ideální dětskou hvězdu, kterou by chtěl objevit každý tvůrce. A pak pomalu doufat, že tu jeho dětskou hvězdu jako málem Culkina nezabije závislost na drogách.   Catherine O´Hara opět zázářila v roli milující matky, John Heard na menším prostoru nadále ztvárnil fajn otce. Opomenout se pochopitelně nemůžou i další známé postavy jako strýček Frank, Buzz nebo Fuller. Pochopitelně ovšem museli dorazit i tváře nové. Fantastický Tim Curry v malé roli vrátného v hotelu Plaza, mladičký Rob Schenider jako poslíček Cedric, Eddie Bracken jako automaticky mile působící majitel hračkářství Duncan a především Brenda Flicker. Právě ta nahradila starého Marleyho v roli člověka, který i přes nevlídný vzhled skrývá srdce ze zlata a společně s Kevinem se vzájemně někam popostrčí. Její příběhová linka má poté jako linka Marleyho emocionální závěr, který možná není tak silný jako právě u Marleyho, i u konce Sám doma 2 je ovšem k mokrým očím důvodů dost. Tedy než dorazí účet za pobyt v hotelu.   Po letech to pořád funguje skvěle. Prožívat pravidelně dobrodružství s Kevinem v New Yorku, kde World Trade Center pořád stojí a Kevin ho může ohromeně obdivovat, vánoční atmosféra sálá ze všech stran a po chodbě Kevina navádí člověk, který jednou způsobí útok na Kapitol. Působivě znepokojivé poté působí scéna, kdy se Kevin prochází nočním New Yorkem. Tahle scéna má až vyloženě hororový nádech, kdy se Kevin musí setkat tváří v tvář s bezdomovci, pouličními prostitutkami a znetvořenými taxikáři. Tvůrci se tedy nebáli na New Yorku ukázat to krásné i to hnusné a i když tím nejspíš nejednomu dítěti způsobili solidní deprese, i v dospělosti ta scéna působí ideálně nepříjemně.   Jinak je ovšem pořád skutečně ta veselá, zábavná a milá vánoční podívaná, na kterou se vzpomíná o to radši, když si člověk uvědomí, že zlatá éra brandu Sám doma končí tady. Na regulérní trojku s návratem Culkina v teenagerském věku a opětovnou konfrontaci s Pescim i Sternem nikdy nedošlo a možná je to vlastně dobře. Sám doma 2 pořád funguje skvěle, to lehké vaření z vody tam ovšem přeci jen pořád cítit je. A těžko říct, zda by to v trojce nebylo cítit ještě víc. Když ovšem budeme ignorovat všechny filmy ze série Sám doma, které vznikli po roce 1992, pořád tu máme dvě pravidelné stálice, které nadále fungují skvěle. Sám doma 2 nemohl mít podobný WOW moment jako při sledování prvního filmu, jde ovšem o důstojné či vyloženě bravurní pokračování, jehož parádní vánoční atmosféru z dnešního pohledu kazí snad jen čím dál, tím víc nesnesitelné cameo Donalda Trumpa...... (12.11.2016) (méně) (více)