Horká hlava

Francouzské komedie mám rád, ale tahle mi nesedla. Možná je to tím, že nejsem fanda Patricka Dewaereho (vždycky mi přišel jako takovej divnej šmírák, kterýmu bych nejradši dal pěstí do nosu) a zároveň mi nic neříká ani fotbal (na sport nejsem a kor fotbal mi přijde extrémně nudnej). Takže v ohledu k těmto dvěma faktorům to ani jinak dopadnout nemohlo. Ale neupírám tomu filmu pár excelentních scén, u kterých jsem se válel smíchy. Hlavně tedy večeři, kde Dewaere nasraně vysvětlí padouchům, co jim následující den provede a to, jak se ten následující den doopravdy odehraje. (19.11.2022)

Druholigový fotbalista je zatčen a neprávem obviněn ze znásilnění mladé ženy, která ho při identifikaci označí za pachatele. Jeho cílem je uprchnout, vyhledat svou údajnou oběť a vykonat čin, za který byl odsouzen... Rád bych si někdy tento zábavný tragikomický příběh vychutnal znovu - je to přece jen už více než 20 let, kdy jsem ho viděl naposledy. Snímek hodnotím na základě veskrze kladných vzpomínek, díky nimž mám Coup de tęte v paměti jako černohumorný a překvapivě chytrý film z fotbalového prostředí. (15.06.2006)

Srandy se člověk prakticky nedočká, ale jedná se o velmi milý a málo známý snímeček. Místní úchyly jistě nepotěší zpráva, že k plánovanému znásilnění samozřejmě nedojde. Ono takové znásilnění není vůbec žádná sranda. Všechna čest před těmi, kteří se přemohou a bez projevu lítosti si svojí slabší oběť podají. Náš hrdina si tedy místo znásilnění vychutná alespoň všechny, kteří se na jeho křivém usvědčení podíleli. Celkově se nejedná o žádný zázrak světového formátu. Vyloženě špatné to ovšem také nebylo. Lepší 2*. (13.04.2013)

Začíná to vydařeně a vtipně - rychlý sešup druholigového fotbalisty, který přijde o místo v manšaftu i v práci, jeho rychlokurs afrického zeměpisu s černými kolegy při úklidu ulic a falešné nařčení. Následuje pomsta, když se nevýrazný exfotbalista ve vězení změní v jakéhosi maloměstského Monte Christa. Smůla, že se film nechává ve střední části příliš unést fotbalem, scény z hřiště jsou zbytečně dlouhé a film zdržují. Nadlouho se také vytrácí linka s (ne)znásilněnou slečnou. ____ Film je francouzský a navíc ze sedmdesátek, takže se nedají čekat přílišné ohledy k ženám: nějaká ta facka nebo malé znásilnění přece žádné neublíží, že? ____ KOUSEK DĚJE - Jen na okraj: hrdina se sice na policii vychloubá svými sexuálními výkony, v sebekritickém momentu ale slečně Lefébvrové přizná, že často nedokáže uspokojit ani ty, které to po něm chtějí. Takže je otázkou, jestli ten žebřík postavený v závěru filmu slečnou natěšenou, že už konečně přijde nějaká akce, nebyl jen zbytečnou námahou. /28. 6. 13./ (28.06.2013)

Další Veberův skvost a podle mého skromného názoru určitě ne tak hořká, ne-li depresivní podívaná, jak by se z komentářů mohlo na první pohled zdát. François Perrin má totiž v tomhle případě (dosti netradičně) všechno pod kontrolou - možná zčásti zdánlivě, ale má. Tím malým kouskem světa se protlouká s velkým nadhledem a suverenitou, o což ho nakonec kupodivu nepřipravuje zhola nic. Ano, záblesky neurvalosti a zádumčivosti se sem tam objeví a člověku z nich dovede jemně mrazit, nicméně to vše se odehrává jen v rámci hořčího podtónu a mistrné náladovosti snímku jako celku, která má být (věřím) paralelou k zobrazované náladovosti fanoušků i funkcionářů. Teprve odtud potom pochází ústřední melodie Coup de tête, již tvoří zejména unikátní semeniště trefnosti, co se shazování fotbalové byrokracie týče, respektive ten nejvybranější francouzský humor. (A pěkné ženy.) --- "Prima, tak bude dělat plavčíka" - "A umí plavat?" - "Nekomplikuj to zas" (28.01.2014)