Napola: Hitlerova elita

Jak mimořádně zajímavé je sledovat práci filmařů zvláště dekoratérů Pak je Berlín na Praze 8 kousek od Florence, tělocvična je rovněž v Praze (Sokolovna na Pavláku); elitní škola se nachází na jednom „nejmenovaném“ hradu v Česku, oblíbeného hlavně u tvůrců pohádekPro zajímavost – za druhé sv.války byl v Bouzově (onen nejmenovaný hrad) od roku 1939 uhnízděn přepadový oddíl SS nikoli elitní škola. Místo děje (žádný kvapík to zas není) jsem napoprvé pak chvilkami sledoval kdo, kde, kdy a jak z českých herců si střihne nějakou tu roli. Např. poznat Ljubu Krbovou (ve své roli otočenou zády) podle šíje, vlasů, hřbetu pravé ruky a části pravé tváře je taky kumšt :-) BTW Karel Dobrý se snad taky těch „uniforem“ hned tak nezbaví Já vím, film Napola je fikce opřená o skutečnou realitu a kdybych se nezajímal o literaturu faktu a zvlášť o II.sv.válku a nástup fašismu, neměl bych asi tomuto snímku co vytknout. Skutečnost v elitních školách plných řádně zpracovaných prověřených rekrutů z potomků vyvolených a rovněž řádně prokádrovaných rodičů je trochu jiná. Na sentiment a ohleduplnost moc prostoru nebylo Proto mi nějak „neštymovalo“, kde se vzala v 17ti-letém hlavním hrdinovi (jeho spolužácích též), který je víc jak 10 let od nástupu Hitlera přímým účastníkem raketového vzestupu režimu a úspěchů Hitlerovo Německa a navíc kdy příběh je situován přesně do doby, kdy Německo stojí pomyslně na samém vrcholu, tj. v roce 1942 ta síla nepodlehnout tlaku a opojnému pocitu být vyvoleným a vzdorovat systému a pod všudypřítomnou, nutno přiznat promakanou Goebelsovou propagandou Nevím nevím, v elitních školách byli Ti „nejnejnej“ specialisté pedagogové (obrazně), nejvěrnější a nejzavilejší stoupenci AH drtivou většinou v uniformách SS, aby next power generation byla opravdu elitní Měl jsem místy mlhavý, sotva postřehnutelný pocit, že mi někdo chce skrz tento film sdělit, že v SS byli i normální „lidé“, ne jen sadisti, hovada, kariéristé a všehoschopná monstra ale jak říkámje to takový mlhavý pocit, leč mě osobně rušil. Napola je nadprůměrný film, s výtečnou kamerou a hudbou, jen by tam sentimentu, ohleduplnosti a citu vzhledem ke skutečné realitě méně Jenže to by potom zase ten příběh vyzněl jinakach jo (08.11.2005)

Celkem zajímavý film, bylo až zarážející sledovat, jak si němečtí mládí chlapci nechávali dobrovolně vymývat mozky, vtloukáním nacistické ideologie a z celkem rozumých hochů, se postupně stávaly bezmyšlenkovité ovce, které jen tupě plnili leckdy nesmyslné úkoly. Zajímavý výběr hlavních představitelů a exteriéru pro natáčení, protože hrad Bouzov byla jistě velmi dobrá volba a do děje dokonale zapadl. Myšlenkový odkaz filmu, morální dilemata hlavního hrdiny a jeho postupné vystřízlivění, jsou vlastně ústředním motivem. Vyobrazují tu skutečnost, kdy realita války a nacistické ideologie, byla běžnými lidmi vnímána i velice negativisticky, ale ne každý se dokázal vzepřít a proti těmto metodám postavit! (11.01.2015)

Tohle bude spíše taková úvaha. Myslím, ze mnoho lidi dělá stejnou chybu, jako v případe filmu Pád třetí říše tvrzením, že Hitlera zobrazuje "příliš lidsky". Účelem práce není dokazovat, že Hitler své nestvůrnosti dával průchod každým činem (tak byl zobrazován třeba v některých starých sovětských filmech). Stejné je to s Napolou. Nelze zjednodušit nepochybnou zrůdnost vyučované ideologie tím, že bychom v každém záběru z učebny ukázali nechutného odporného lektora vřískajícího o světové zkáze a vítězství nacionálního socialismu. Nacisté byli dobří psychologové a věděli, že takové věci se musejí podsunovat postupně, okrajově až podprahově (v tom byl Goebbels mistr, jeho propaganda málokdy primo útočila na nepřítele, většinou se na to šlo oklikou). Pochopil jsem film opět jako snahu ukázat, proc může byt pro normální lidi přijatelné přijmout zavrženíhodné myšlenky i konfrontaci ideálů (právě ta obrazová dokonalost, pohled na sportovní těla...). Krásně je to vystiženo scénou, kdy Friedrich nadšené s úsměvem zpívá "Vlajku", aby byl vzápětí konfrontován s buzerací staršího studenta. Celkově musím říct, že film ve mně zanechal opravdu silný dojem jak z vizuálního zpracování (ech, kdy už se to naučí i naši tvůrci), tak z děje jako takového (například scéna vystřízlivění z bojového napětí po postřílení zajatců), a také z hereckých výkonů. Po formální stránce film připomíná snímky Leni Reifenstahlové. Záměr vidím v tom ukázat, jak něco co na povrchu vypadá krasně a čistě uvnitř může "smrdět". Ostatně takový Michael Bay, oblíbenec mnoha filmových fanoušků jistého vkusu, jde po formální stránce k Reifenstahlové mnohem mnohem blíž, a dělá to - stejně jako ona - proto, ze to hezky vypadá. Na rozdíl od Napoly ovsem neodliší třeba vnější dojem z krásné války, jak bychom ho mohli vidět v propagačním týdeníku nebo náborovém filmu (což i u nás krasně předvedl Renč :)) od skutečné reality (nejen smrt, ale zapařené nohy, špatné jídlo, buzeraci atd.). Moje přítelkyně po filmu probrečela celý den, a to už se mnou absolvovala ledasco. Kdosi film popsal jako takového zvráceného Foglara. Do jiste míry je to trefné, čili jak může byt touha po čestnosti, kamarádství, ochota se obětovat zneužita k něčemu takovému jako nacismus. (12.10.2005)

Od tohto filmu som veľa nečakal, ale musím uznať, som milo prekvapený. Jednoznačne môj najlepší nemecký film. Je veľké umenie stvárniť vo filme fanatizmus a jeho dôsledky v akejkoľvek podobe. A tu sa to podarilo. S kľudným svedomím môžem Napolu zaradiť medzi ostatné kvalitné filmy tohto žánru a s touto tématikou, ako sú napr. Agora alebo Pápežka Jana. Filmu možno na kvalite trochu uberá pár inscenačných sekvencií, ale v konečnom dôsledku to až tak nevadí. (03.04.2013)

Abych řekl pravdu, tak se mi film vcelku líbil, byť byl na můj vkus neuvěřitelně chladný. Ze začátku mě hodně bavil, ale čím více se blížil konec, příběh začal ztrácet smysl a zamotávat se tak nějak sám do sebe. Ztratil poselství a jakoby se zbortila celá jeho konstrukce. Napola je ale rozhodně pozoruhodným filmem. Není lehké na něčem takovém cokoli kritizovat, ale v té poslední půl hodině to ztratilo jakýkoli náznak solidního řemesla a filmařské invence, kterou Dennis Gansel projevil ve svém dalším, o třídu lepším projektu Náš vůdce. Hlavní hrdina je rozporuplný, nevíte, co si o něm myslet. Herci nemastní, neslaní. Potěšilo pár českých tváří. Scénář ujde, jen ten konec je pro mě absurdní. Přijde mi, že se tam scenáristé dostali do slepé uličky. Vizuálně celkem dobré. Kostýmy a výprava také ušly. Hudba krásná. Režijně rozhodně pozoruhodné. Dennis Gansel natočil šokující, reálně vypadající snímek, ze kterého bychom se měli dost poučit, nicméně není žádný důvod vidět jej podruhé (na rozdíl od filmu Náš vůdce). Jsou mnohem horší filmy, ale lepší to být mohlo (a může) vždycky. U mě 65% a čtyři hvězdičky. (22.06.2018)