Napoleon Dynamit

Tak co říct o Napoleonovi? Už počáteční titulky jsou tak divný, že sou dokonale vtipný. A takhle by se dal vlastně definovat celej film. Celý to je tak moc divný, až se z toho stal jeden z nejvtipnějších filmů co sem kdy viděl. Ale zase na druhou stranu chápu lidi, kterejm se to nemusí zrovna líbit. Je to otázka humoru. Ale mě to přesně sedlo. Prostě TOP divnosti! (12.09.2012)

Už úvodní titulky dokáží diváka namlsat a připravit na gejzír bizarnostní, retardovaných ksichtů a hlášek a takové příjemné, nasládlé, nenáročné atmosférky. A ty postavy se prostě musí vidět. Jak Napoleon, tak Kip, strýček Rico nebo Pedro jsou originální, bláznivě napsaní a snad ještě potrhleji zahraní. Tohle je film, při kterém máte po celou dobu nasazený takový ten dementní úsměv...a po závěrečných titulkách ještě k tomu zjistíte, že po příštích volbách chcete v parlamentu Pedra Sancheze. (06.06.2009)

Napoleon Dynamit je přesně ten typ bizarní komedie, který mám ráda. Samozřejmě, že ne každý se u toho zasměje, ale mě osobně se tenhle outisder líbil. A to velice. Chodí vzpřímeně a pomalu, neustále přivřené oči a pootevřená ústa, chová se vyloženě stupidně a přitom je neustále v pohodě. Žije v domě se svým dvaatřicetiletým bratrem a babičkou, která se zranila na písečných dunách. Po dobu její nepřítomnosti se o ně stará jejich strýc, samozřejmě i ten je trochu "mimo". Napoleon uvazuje panáčka Ramba na provázek a vypouští ho z okna autobusu. Chodí na střední školu, kde - pokud zrovna jeho hlavou nemlátí do skříněk - hledá někoho, kdo by jej doprovodil na ples. Ve volných chvílích kreslí, učí se tancovat a pomáhá svému kamarádovi z Mexika ( jediném klukovi, co má na škole knírek) v kandidatuře na školního prezidenta. Cokoliv ho napadne, to udělá se smrtelně vážným výrazem, i když trochu opožděně. Alternativní způsob humoru ve vynikajícím prostředí. Jon Heder stanovil nový rozměr opravdu vynikajícího loosera. Nezdá se vám to vtipné? Já to miluju. (28.11.2008)

Dynamitovské postavičky sú magické a nezabudnuteľné a nepochybujem že najmä vďaka nim sa film stal kultom, Hessovci ich majú nepochybne radi, akurát akoby nie až tak - niekedy sa im vysmievajú skôr zákerne než láskavo, nechávajú hercov prehrávať do nie-uveriteľných karikatúr. S tým prirovnávaním k Formanovi by som bol opatrný, tu absentuje jeho jemnocit, Napoleon je predsalen viac americký, viac okatý. (10.07.2018)

Je zvláštní vidět tenhle film po patnácti letech v tak jiném světle - co vznikalo v roce 2004 za pár dolarů jako super-indie produkce, vypadá v kontext posunu mainstreamu k nerdské kultuře o kus standardněji, ale zároveň zvláštně "jinak", protože to má k dnes mainstreamové látce civilní přístup - co by dnes muselo být ozvláštňováno, je samo ozvláštnění. A funguje to. (01.05.2018)