Apokalypsa

Obecně kvituji s úlevou všechny pacifistické tendence a přikláním se k tomu, že válečné filmy jako takové nejsou mým oblíbeným žánrem, výjimku tvoří jen ty z nich, které demaskují zrůdnou podstatu války a netváří se tak, že válka je skvělá show, akce a adrenalinová jízda (viz mnohé pokleslé válečné akční filmy - kupříkladu propagandou nasáklá série o Johnu Rambovi). Válka prostě není cool, je to Utrpení, Bolest a Smrt... A takhle reflektována má pak i percepce takového snímku smysl. Stejně tak funguje i svět Coppolovy Apokalypsy...cynický svět hrůzy a odosobnění válečné mašinérie, nezastavitelného kolosu smrti a zabíjení, který nezávisle na lidech, jenž ho uvedli do pohybu, svou setrvačností a kinetikou drtí vše a všechny. Hrůza, Smrt, Prázdnota... Člověk si někde v sobě nese archetyp dávného válečníka a jeho sklon k destrukci a nihilistické zkáze...Apokalypsa...konec světa...zasazený do vietnamské džungle. Existuje vůbec silnější protiválečné memento než toto filmové mene tekel? (25.09.2007)

(1001) -"Are my methods unsound?" -"I don't see any method at all, sir." Líbila se mi všudypřítomná bílá či barevná mlha a také myšlenka, že jde pouze o všeobjímající chaos. A dokud byli chlapci ve člunu, tak jsem byla vlastně spokojená a říkala si, že předsudky a obavy, s jakými jsem se k Apokalypse odhodlávala, nebyly oprávněné. (#teamfullmetaljacket #teamnelíbísemikmotr) Nicméně příjezd do brandovesnice byl pro mě extrémním zklamáním po tak rozmáchlé přípravě a nedokázal lépe a jinak do slov a obrazů přeložit či transformovat peklo, kterému jsme byli svědky během cesty proti proudu. Například vypravěčův voice-over na řece dával smysl, tam si prohlížel vojenské záznamy o plukovníkovi a dával nám tím najevo, co si o něm myslí a jak se vyvíjí jeho vztah k němu a k úkolu, protože plukovník sám nebyl přítomen a čas konat byl ještě daleko. Po příjezdu do vesnice už není potřeba mluvit, protože vše bylo řečeno a na všechny jeho nejhorší strachy se můžeme podívat očima, on ale v komentáři pokračuje a neříká nic nového, opakuje ty stejné teze a navíc ještě vysvětluje plukovníkovy promluvy, což je v tu chvíli otravné, nadbytečné a antiklimaktické. Také tím, že se ve vesnici střídá den a noc a den a noc a den a noc, film úplně přichází o momentum, které si do té doby budoval nestálým postupem vpřed za tímto jedním cílem... aby byl najednou rozmělněn do mnoha nenavazujících scén odělených stmívačkami?! Intenzita se rozplývá a pointu mám hledat ve zfetované mánii Dennise Hoppera a improvizační manýře Marlona Branda? Plukovník Kurz by měl říkat něco, co ještě nebylo řečeno, a nebo preferovaněji mlčet, ale klidně bych tam i viděla jeho osmnáctiminutový monolog a po něm aby došlo k finálnímu střetu, ale ne tuhletu rozmašírovanou nijakost poskládanou z náhodných "zajímavých" ala rebelský-výkřik hlášek. A nebo aby kamera prostě zůstala ve člunu a dívala se do džungle, zatímco Martin Sheen se vylodí a odejde vykonat své dílo. Celá ta návštěva vesnice je prostě redundantní a nesvědčí o ničem moc jiném než o Brandově neochotě spolupracovat s vypointovaným scénářem. A to mi zkrátka ke katarzi nestačí. We have met the enemy and he is us. (25.02.2019)

2003: Apokalypsu jsem viděl poprvé až v Redux verzi, ale hlavní přidané scény jsem poznal - nejsou sice nezajímavé, ale docela běh filmu zdržují, aniž by děj nějak zvlášť obohatily. A přidat k už i tak dlouhému filmu dalších 53 minut je opravdu moc. Myslím, že by se režisérům tohle "přepisování historie" mělo zakázat. Původní verzi bych pět hvězdiček dal. 2020: Final Cut má tři hodiny, což je podle mne pořád ještě moc. Celá pasáž z francouzské plantáže tam být nemusela. A ten Brando mě už tentokrát vážně moc nebere. (03.10.2020)

Každý z nás v sobě kus něčeho „zlého“ má. A kdo jednou překročí hranici lidskosti… Analýza traumatu z vietnamské války podle Francise Forda Coppoly není pro každého hlavně kvůli své mamutí délce (viděl jsem víc než tříhodinovou verzi). Kdysi příkladný plukovník Marlon Brando si v džungli vytvořil vlastní království s děsivou filosofií a kapitán Martin Sheen má krutého poloboha zlikvidovat. Cesta proti proudu řeky u vietnamsko-kambodžské hranice je zajímavá díky výpravě, hereckým výkonům i skvostné kameře Vittoria Storara, ovšem s vyvoláváním silných emocí a s nějakými zásadnějšími cejchy bych byl sakra opatrný. (19.05.2021)

Trošku mám problémy zhodnotiť toto dielo. V kine po zhliadnutiach kratšej verzie som bol nadšený - najmä po prvýkrát som sa z videného dlho spamätával, ochromený ohromnou vizuálnou stránkou a celkovým vyznením filmu-cesty priamo do pekla vietnamsko-kambodžskej džungle, a zároveň do duše hlavného hrdinu. S odstupom asi dvoch rokov to bolo poslabšie ale stále, veľmi pôsobivé. Tešil som sa na komplexné vychutnanie neskrátenej verzie. Výsledok: úvodná scéna podfarbená koncom od Doors zostala rovnako fascinujúca ako kedysi, rovnako bombardovanie a lá Wagner, no pomerne veľká časť sa zdĺhavo vliekla. A tak si myslím, že s témou vietnamskej vojny sa podľa mňa umelecky oveľa lepšie vyrovnal Michael Cimino v Lovcovi jeleňov, ktorý je ale viac dokonalou štúdiou vplyvu vojny na život obyčajných ľudí ako vojnovým filmom. Coppolov pokus je obrazovo opulentný, sú to farebné orgie, do dokonalosti mu niečo chýba. Skôr podivná halucinačná cesta ako silná výpoveď. (03.08.2004)